Je zajímavé, že tyto vlivy prostředí zanechávají v našem genomu otisky, označované jako epigenetické modifikace. Studiem těchto markerů mohou vědci potenciálně kvantifikovat molekulární stárnutí. Díky tomu výzkumníci vymysleli několik „epigenetických hodin stárnutí“, které jsou v podstatě kalibrovány podle věku jedince a různých faktorů životního stylu. Většina těchto hodin se soustředí kolem metylace DNA v krevních buňkách. Tento způsob odběru vzorků je však pro pacienta nejen náročný, ale i stresující. V reakci na to tým odborníků ve Spojených státech vytvořil CheekAge, hodiny druhé generace, které využívají metylační data z jednoduše sbíratelných lícních buněk.

Nedávná studie poprvé potvrdila, že CheekAge přesně předpovídá riziko úmrtnosti, i když jsou použita epigenetická data z jiných tkání. Ve studii byla použita data od 1 513 jedinců narozených v letech 1921 a 1936. Primárním cílem programu bylo korelovat rozdíly v kognitivním stárnutí s životním stylem, psychosociálními faktory a biomedicínskými, genetickými, epigenetickými a mozkovými zobrazovacími daty. Zjistilo se, že jedno zvýšení směrodatné odchylky v CheekAge odpovídalo 21% zvýšení míry rizika úmrtí ze všech příčin. To naznačuje, že CheekAge je silně spojen s rizikem úmrtnosti u starších dospělých. „Zjištění naznačují, že mezi tkáněmi existují běžné signály úmrtnosti,“ řekl doktor Shokhirev. „To znamená, že jednoduchý, neinvazivní výtěr z tváře může být cennou alternativou pro studium a sledování biologie stárnutí,“ doplnil.