SRT-H nepracuje podle předem připraveného scénáře, ale rozhoduje se podle toho, co „vidí“ v reálném čase a co slyší od týmu. Výzkumníci jej vyvíjeli tak, že ho nechali sledovat videa s průběhem operací na prasatech a z nich se učil. V praktickém testu pak robot zvládl sedmnáct po sobě jdoucích kroků, které zahrnovaly přichycení svorek, řezání a přestavbu tkáně. Výsledky? Jeho výkon byl srovnatelný s lidským chirurgem.

Tento úspěch otevírá dveře nové éře robotické chirurgie. Výzkumníci plánují další testy, aby ověřili, že systém zvládne reagovat i v různých podmínkách. Pokud se podaří doladit bezpečnostní mechanismy, autonomní chirurgové by jednou mohli pomáhat i v menších nemocnicích, kde chybí odborníci. Díky nim by mohly být operace dostupnější, přesnější a bezpečnější.

Při operaci lékaři využili robotické rameno. „Operatér může být sebezkušenější, ale přesto zavádí elektrody do hlemýždě rychleji než speciální robotické rameno, kvůli čemuž občas poškodí i citlivé a velmi důležité vláskové buňky. U ramena takové riziko v podstatě není,“ přiblížil přednosta Kliniky dětské otorhinolaryngologie Fakultní nemocnice Brno Milan Urík. Nepoškození vláskových buněk je důležité zejména pro zachování šance, že se pacientovi vrátí sluch úplně, tedy bez využití kochleárního implantátu.

Využívání robotického ramena je poměrně nové, ve světě se objevilo teprve začátkem letošního roku. Brněnští lékaři si jej poprvé vyzkoušeli před měsícem, přibližně dvouhodinovou operaci podstoupila právě roční Laura. „Že neslyší, jsme zjistili v půl roce. Nejdřív jsme zkoušeli různá naslouchadla, ale ta nefungovala,“ popsala Lauřina matka Magdaléna Kroupová. Laura dostala také zevní část implantátu, pomocí níž se bude postupně zvedat intenzita elektrických podnětů, dokud neuslyší jako zdravý člověk.

U čtyřletého chlapce se v roce 2021 začala projevovat dysbalance v jeho neuromotorickém vývoji. Zpomalil se u něj vývoj, přestal růst do výšky, navíc i odlišně používal pravou a levou stranu svého těla a měl bolesti. Žádný lékař však nebyl schopen úspěšně určit diagnózu. Zoufalá maminka se nakonec obrátila na ChatGPT. Do chatbotu vypsala všechny obtíže svého syna a přidala tam také popisy z chlapcovy magnetické rezonance. ChatGPT pak určil, že by se mohlo jednat o takzvaný „syndrom fixované míchy“, což je neurologické onemocnění, při kterém je mícha připojená k okolním tkáním páteře.

Tuto diagnózu poté ženě potvrdil i neurochirurg a chlapec na základě toho podstoupil zákrok, který mu od obtíží uleví. Nyní se po něm chlapec zotavuje.

Nemocnice nyní testují pomocného robota, který bude vyřizovat jednoduché úkoly, jako je doručování léků. Britská firma stojící za pomocným robotem, Academy of Robotics, tvrdí, že jeho samořídící technologie byla navržena speciálně právě pro použití v nemocnicích.

Díky technologii LiDAR a sonaru je robotický tučňák Milton navržen tak, aby dodával léky a pomáhal personálu. Výsledky provozních zkoušek povedou k rozhodnutí, zda se do roku 2023 roboti zavedou i do dalších nemocnic po celé zemi.

Za novým posilovačem vakcín stojí vědci z Imunologického institutu La Jolla v San Diegu a z MIT. Zvolili doposud nepoužívaný saponin. Jejich výběr byl šťastný. Důkazem bylo větší množství pomocných T-buněk i cytokinů –⁠ látek, které se podílejí na regulaci imunitních dějů. „Mít chytrý a bezpečný posilovač imunitních systému je snem vakcinologů,“ potvrdil pro vysílání Českého rozhlasu Plus imunolog Jan Černý. Jako adjuvans se podle něj dřív zkoušely například soli hliníku, nebo se u pokusných zvířat testovaly dokonce i mrtvé mykobakterie.

Podle výzkumníků můžou výrobci očkovacích látek díky saponinu vrátit do hry některé dosavadní vakcíny, které třeba v případě HIV zatím neuspěly. Aktivizace imunitního systému je větší, protože v přítomnosti této látky se mění tok mízy, která odvádí z tkání odpad přes uzliny a slezinu a pak se vyčištěná vrací do krve. „Otevírá naplno kohoutky našeho odpadního systému v těle, systému lymfatických cév, kterými může proudit lymfa víc nebo méně,“ zdůraznil Černý.

Zdroj: iRozhlas, Science Immunology

Vědci zkoumají chromozomy už přes čtyřicet let, nyní však vývoj při vyšetřování leukémie výrazně pokročil. Díky pokročilé technologii je tak možné úspěšně přečíst celou genetickou informaci. A jsou to právě drobné změny v sekvenci DNA, které mohou vést k závažnému nádorovému onemocnění.

Dříve diagnostické metody rozčleňovaly případy leukémie do několika skupin. Sekvenování nové generace přineslo přesnější rozlišování, díky čemuž je možné použít specifičtější léčebný postup. Léčba pacienta proto bude v budoucnosti úspěšnější.

Zdroj: ČTK, ČT24

Náramek Neebo je propojen s mobilní aplikací, jejímž prostřednictvím předává starostlivým rodičům potřebné informace. Ty jsou natolik detailní, že dokážou odhalit třeba i riziko srdečních onemocnění, zařízení tedy nefunguje jen jako vylepšená chůvička. Neebo je samozřejmě zdravotně nezávadné a vhodné pro děti až do pěti let věku.

Vize zakladatelů do budoucna je propojit informace z náramků s dětskými lékaři, a snížit tak počet nezbytných návštěv dětí u jejich pediatrů. Chystá se také vývoj obdobného monitorujícího náramku pro seniory.

Přesnější prognózy umožní nový klasifikační systém neboli skóre, které vzniklo ze spolupráce hematologů a matematiků z Univerzity Palackého v Olomouci. Tento systém vychází z doposud nejkomplexnější analýzy údajů o pacientech se zmíněnou diagnózou.

Systém nyní pacienty rozdělí do tří skupin podle toho, jak velké riziko úmrtí jim hrozí.

„Tato informace umožňuje lékaři lépe se rozhodnout, jak stanovit či upravit léčbu, pokud to stav nemocného dovoluje. Je to ale zpráva i pro pacienta, který by měl být poučen,“ sdělil Vít Procházka z hemato-onkologické kliniky olomoucké lékařské fakulty a fakultní nemocnice. Díky přesnější prognóze bude snazší zvolit správný léčebný postup. Na základě včasné léčby se pak zvýší šance nemocných na uzdravení.

Difuzní velkobuněčný lymfom postihuje nejčastěji osoby starší 60 let, právě pro ně bude prognóza přesnější. Dosavadní kvalifikační systém pro ně nebyl ideální. „Základními faktory pro výpočet skóre je věk pacienta, objem nádoru i celková tělesná kondice. Když máte k dispozici dostatek kvalitních dat, zjistíte, že u starších pacientů mají některé faktory jinou váhu než u mladších nemocných. K tomu jsme při vytváření systému přihlédli, a proto u starších pacientů funguje lépe než dosud používaná skóre,“ vysvětlil Procházka.

Za nejdůležitější považují spolupráci onkologů s matematiky. „Využili jsme standardní predikční metody. Matematické řešení nebylo až tak složité. Náročné bylo najít s lékaři společnou řeč, vnořit se do jejich problematiky. Konečný výsledek je ale poměrně jednoduchý, v tom je jeho síla,“ řekl Tomáš Fürst z katedry matematické analýzy a aplikací matematiky Přírodovědecké fakulty UP.

Kooperativní lymfomová skupina vedená Markem Trněným poskytla olomouckým akademikům kvalitativní údaje z databáze, jež aktualizují už 15 let. Z ní poté olomoučtí vědci využili data o 400 pacientech s difuzním velkobuněčným lymfomem, kteří podstoupili obdobnou léčbu.

Fungování této metody zatím vědci ověřili na českých pacientech, ale nevidí žádný důvod v tom, proč by se nemohla používat i v cizině. Autoři nyní očekávají širokou diskuzi o jejím využití.

„Postavit prognostické skóre je takový svatý grál. Je to složitý a také velmi ambiciózní úkol. Pokud se ve světě uchytí, přinese to obrovské renomé. Motivem celé práce ale bylo umět přesněji stanovit prognózu nemocného a díky tomu přistoupit k cílené léčbě,“ uzavřel Procházka.

Za rok v Česku přibude přibližně 1500 pacientů s diagnózou maligního lymfomu. Asi 40 procent z nich tvoří nemocní s difuzním velkobuněčným lymfomem. Šance na uzdravení těchto pacientů je asi 75 %. Výskyt maligního lymfomu přitom stoupá přímo s úměrně věkem.

Zdroj: http://www.novinky.cz/zena/zdravi/348009-olomoucti-vedci-nabizi-presnejsi-prognozu-u-pacientu-s-malignim-lymfomem.html

Houslista Roger Frisch působí v Minnesotském orchestru. S postupujícím věkem se u něj objevil třes v rukou a hrozilo, že bude muset své zaměstnání opustit. Určitá naděje mu svitla v podobě operace mozku, při které se lékaři snaží stimulovat mozek pomocí elektrod. Roger Frisch svou práci miloval natolik, že jej neodradilo ani potenciální nebezpečí, se kterým jej lékaři seznámili. Některým pacientům totiž zákrok pomůže, jiným může naopak jejich stav ještě více zkomplikovat. Frisch se rozhodl operaci podstoupit.

Začátek zákroku probíhal jako všechny ostatní. Lékaři houslistu uspali a začali s operací. Ovšem v době, kdy chtěli do mezimozkového hrbolu, tzv. „thalamu“, zavézt elektrody, které mozek stimulují signály různých frekvencí, bylo nutné Frische vzbudit, dát mu do rukou housle a poprosit ho o názornou ukázku jeho talentu. O několik desítek minut později bylo jasné, že se operace podařila. Třes v rukou ustal a houslista Roger Frisch bude i nadále ve svém životním poslání pokračovat.

Zákrok samotný, při kterém lékaři do mozku zavádí elektrody, je zcela bezbolestný. Mozkové tkáni totiž chybí receptory bolesti. I když je stimulace mozku operací s prozatím nejistým výsledkem, její potenciál je obrovský. V budoucnu by mohla přinést odpovědi na otázky, jak zdárně vyléčit Alzheimerovu chorobu nebo odstranit chronické deprese.

Zdroj: http://nedd.tiscali.cz/houslista-hral-behem-operace-sveho-mozku-241929?utm_source=nedd&utm_medium=article&utm_campaign=read-next