Jsou vizuálně přitažlivé, elegantní, tvarově čisté a jednoduše se ovládají. Nemají airbagy, rádia, šestý rychlostní stupeň a většinou ani pásy. Přesto jsou stále oblíbenější. Autoveterány zkrátka prožívají svoji zlatou éru. Už se nejedná o bezcenný kus plechu, do něhož se těžko sháněly náhradní součástky a za který jsme se styděli, stejně jako se například dnes neradi ukazujeme s mobilním telefonem bez Androidu. Kromě toho autoveterány svými půvabnými liniemi okouzlily také velké množství žen.

Proč je ale tolik důležité vlastnit a opečovávat stará auta, respektive staré věci obecně? Základní odpověď na tuto otázku můžeme najít v psychologické a citové motivaci každého z nás. Z danou věcí nás totiž pojí vzpomínky na konkrétní příjemné události, mimořádné okamžiky a osoby našeho života. Souvisí to zkrátka s otázkou často pokládanou při prohlížení rodinného alba, na školních srazech nebo setkáních po letech: „Vzpomínáš si, když…?“ Ke starým věcem utíkáme jako k jistotě minulosti, které můžeme v dnešní nejisté a chaotické době věřit, s odstupem času na nás navíc působí nostalgicky.

Autoveterány jsou ale dnes kromě nostalgie předmětem obrovského obchodu a tedy i zdrojem peněz. Například roztomile vypadající Volkswagen brouk byl před deseti lety k dostání za přibližně 62 000 korun, dnes se jeho cena vyšplhala k 370 000 korunám. Z tohoto důvodu začínají lidé shromažďovat takzvané garážové zlato, přičemž spojují příjemné s užitečným z hlediska budoucnosti – kromě „něčeho hezkého na nedělní výlety“ mají jistotu zhodnocení dobře investovaných peněz. Ptáte-li se, na které modely se zaměřit konkrétně, doporučovány jsou sportovní typy jako Ford Capri, Opel Manta nebo Audi Sport Quattro.

Dobrou zprávou je skutečnost, že většina náhradních dílů je pro autoveterány oproti několika letům zpět lehce sehnatelná. Už tedy žádné zdlouhavé pátrání mezi různými inzeráty – zkrátka si vyberete a objednáte jako u jakéhokoliv jiného zboží, a to například u firmy Bosch, která v roce 2005 založila sekci pro stará auta a v současné době pro ně nabízí více než 50 000 náhradních dílů. Milovníky autoveteránů dále jistě nadchne skutečnost, že na internetu jsou volně dostupné informace a postupy, které si dříve jednotlivé kluby střežily jako oko v hlavě. V nevýhodě nezůstanou ani ti, kdo se na opravu či zdokonalování svého staršího plechového miláčka sami necítí. Stačí zajet do jednoho z mnoha autoservisů nabízejícího speciální programy pro oldtimery.

Milovníci autoveteránů míří každý rok na jedny z největších veletrhů – Techno Classica v Essenu a Retro Classic ve Stuttgartu. V posledních letech se tady kromě malých vystavovatelů můžete navíc pokochat starými kousky velkých automobilek, které tak dávají nově vyráběným kouskům punc historie. Jak řekl mluvčí veteránské divize VW Eberhard Kittler: „Při těchto výstupech jde o to důvěryhodně ukázat naši historii a kontinuitu jako výrobce aut, a to hlavně s ohledem na konkurenci z Asie.“

Milovníkům a zejména vlastníkům autoveteránů se tedy ve všech směrech blýská na lepší časy.

Veronika Steidlová Kordasová