Mluvíš česky? Učím se

Je přirozené, že pokud člověk žije delší či kratší dobu v cizí zemi, snaží se naučit alespoň nějaké základy jazyka, kterým se v ní hovoří. Dotyčnému to nejen podstatně usnadní život, ale zajistí i větší pocit splynutí. Nemá pak pocit, že by tolik vyčníval. Zároveň to umožňuje lehčí nalezení zaměstnání, bydlení nebo začlenění dětí do kolektivu. Potvrzuje se tím známé rčení „kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem“. Proto asi málokoho překvapí, že většina jazykových škol v Česku nyní hlásí zvýšený zájem ze strany Ukrajinců. Čísla nejspíš ještě porostou. Jazykové školy se z toho důvodu připravují na desetitisíce potenciálních žáků. Předpokládají, že ukrajinští uprchlíci se budou chtít co nejdříve zapojit do běžného života, dospělí si budou chtít najít práci, děti se budou chtít domluvit s novými kamarády. Budou se tedy chtít a potřebovat naučit česky.

Podobnost ukrajinštiny s češtinou by měla uprchlíkům studium usnadnit. Odlišnosti se pak projevují zejména v časování sloves i ve skloňování jmen. Zajímavým jevem, což platí i u ruštiny, jsou také zdánlivě podobná slova, ale s odlišným významem, i háčky a čárky, které v češtině určují význam.

V návaznosti na vlnu solidarity se zvyšuje také zájem lidí, kteří by češtinu pro Ukrajince rádi začali učit. Jsou mezi nimi vyučující jiných jazyků, ale také Češi bez zkušeností. Zatím to vypadá, že poptávka po učitelích převáží nabídku. Přece jen je nezbytné, aby učitel češtiny měl i nějaké povědomí o ukrajinštině, což může značně usnadnit alespoň studijní začátky. Učitelem se člověk nestane ze dne na den ani přes noc.

Knižní fond pro Ukrajince

Formy pomoci jsou různé. Nově by se nemuseli nudit Ukrajinci, kteří si rádi krátí dlouhou chvíli četbou knih. Liberecká krajská knihovna pro ně chce vytvořit unikátní knižní fond. Měl by obsahovat literaturu v ukrajinštině. V Česku však moc knih v ukrajinštině k zakoupení není, proto instituce žádá o pomoc veřejnost. „Knihy v ukrajinštině se u nás nedají moc sehnat. Objednali jsme jich pět a dodací lhůty jsou šest týdnů,“ řekla Dana Petrýdesová, ředitelka knihovny.

Zájemci proto mohou v rámci kampaně Darujte knihy v ukrajinštině přispět do fondu. Lidé mohou nosit do knihovny veškerou krásnou i naučnou literaturu v ukrajinském jazyce, vítané jsou obzvláště knihy pro děti všech věkových skupin. Zájem je i o novější výtisky v ruském jazyce. Sběrné místo je v krajské knihovně ve vstupní hale. Literární přírůstky je možné nosit kdykoliv během otevírací doby knihovny. „Knihy budou zařazeny do fondu knihovny a nabídnuty ukrajinským uprchlíkům, kteří knihovnu navštíví. Část daru bude využita pro děti z dětského domova z partnerské Vynnycje, kterým Liberecký kraj zajistil pobyt na svém území,“ uvedla Petrýdesová. Knihy v ukrajinštině knihovna po domluvě zapůjčí také dalším organizacím a ubytovatelům v Liberci a okolí pomáhajícím ukrajinským uprchlíkům.

Běh místo boje

Boj s nepřítelem neprobíhá jen jednou cestou. Senioři v Kyjevě se rozhodli dodat odvahu spoluobčanům tím, že vyráží každý den běhat. Jejich hlavní motivací je pozvednout morálku a zároveň vytěsnit myšlenky na válku. Někteří ukrajinští důchodci tak mají za sebou od vypuknutí invaze desítky kilometrů, jiní už překročili dokonce stovku. Jsou tak živoucím důkazem toho, že naděje umírá jako poslední a zcela zásadní je nevzdávat se.

Autorský článek Gabriely Brázdové s využitím informací z iDnes, Liberecká drbna, Aktuálně

„Dřív jsem se každý prosinec přejídala, ale když jsem v roce 2014 bydlela v Berlíně, poprvé jsem ho strávila tím, že jsem 25 dní v kuse běhala. Rok nato jsem byla zase zpátky doma v Praze a nechtělo se mi běhat samotné. A tak jsem založila facebookovou skupinu, ve které na začátku bylo mých nejbližších 20 kamarádů. Naše skupinka se docela rychle rozrostla a najednou nás bylo přes 250. My všichni jsem pak spolu 25 dní v kuse běhali, navzájem se podporovali a motivovali,“ vzpomíná na začátky projektu jeho iniciátorka Babeta Schneiderová.

Nyní má skupina už přes pět tisíc členů a od roku 2018 dala svým adventním výběhům i přesah – díky zapojení sponzorů se totiž naběhané kilometry promění v peníze, které pomáhají handicapovaným dětem. V minulosti už takto podpořili tucet dětí, letos jich přibyde dalších pět. Zároveň pomáhá i speciální adventní e-shop, který věnuje vždy určitou částku z prodeje oblečení, adventních kalendářů nebo svíček. Celkem se v minulých letech podařilo vyběhat přes 1,6 milionu korun.

Jak se lze do projektu zapojit? Stačí se zaregistrovat na stránkách iniciativy a pak už se „jen“ proběhat celým adventem. Je třeba vyběhnout opravdu každý den, a to od 1. až do 25. prosince, vždy alespoň na půl hodinky. Zdá se to jako příliš velké sousto? Od toho jsou tu další nadšenci, aby vás namotivovali se jen tak nevzdat. Nebo se rovnou přihlaste s kamarádem a choďte běhat společně. Dobrou zprávou je, že nehraje roli vzdálenost ani rychlost a že indiánský běh se taky počítá.

A co je cílem běhu tentokrát? Speciální ortézy pro Miu, kočárko-cyklo-vozík pro Emu a roční neurorehabilitace pro Gretku, Jiříka a Anetku. „Pro nás všechny adventní běžce je lepší život dětí nejlepší odměnou. Přidejte se k nám letos taky a zažijte ten pocit s námi. Navíc poznáte nové lidi, zlepšíte si fyzičku a cukroví vám pak bude chutnat ještě lépe,” vyzývá Schneiderová.

Běžci se pod dozorem vědců z Moray House School of Education and sport zúčastnili dvou typů tréninku: intervalového, kdy se střídá vysoké a poklidné tempo; a časovky na 5 kilometrů. Výzkumný tým jim pomohl také s výběrem vhodných motivačních písní na základě dotazníku o preferovaném rytmu, žánru, tempu a melodii.

Běžci, kteří před výběhem vyplňovali 30 minut dlouhý mentálně náročný test, ale při tréninku si pustili motivační hudbu, předvedli o něco lepší výkony, než když byli čerství a bez hudby, a srovnatelné se sportovci, kteří nebyli nijak unavení. Také v časovce se běžcům s hudbou dařilo lépe. A jaká že to byla hudba? Vedle nesmrtelné Eye of the Tiger z Rockyho se osvědčila také Addicted To You od Aviciiho, Run This Town od rappera Jay-Z, výstižná Power od Kanye Westa nebo No One Knows od Queens of the Stone Age.

 „Naši truhláři vyrobili budky, nechali jsme připravit a nabarvit šipky, běžci naplánovali trasy, budky sami vyvěsili a zaznamenávají jejich přesnou polohu,“ uvedla Martina Nentvichová, projektová manažerka lázeňských lesů. Správa lesů se navíc budky chystá monitorovat, aby získala informace o jejich obsazení a výskytu ptačích druhů. Novinka tedy není zajímavá jen pro sportovce, ale i zapálené ornitology.

Běžecké trasy začínají u obory na Linhartu a vedou až k rozhledně Diana. „Nejdelší má 12 kilometrů, nejkratší 10 kilometrů. Je možné je různě kombinovat,“ řekl za sportovce Michal Bureš. Běžci také vytvoří aplikaci, která jim umožní sledovat a zaznamenat uběhnuté kilometry, poměřovat mezi sebou své výkony a dále na nich pracovat.

Nápad spojit příjemné s užitečným, tedy oblíbený jogging se sběrem odpadků a jejich následným vytříděním, se zrodil před dvěma lety ve Švédsku. Pod názvem plogging (odvozeno od švédského slovesa „plocka upp“, což znamená sesbírat) se brzy stal trendem i v dalších zemích.

O rozvoj ploggingu v Česku se zasadila Asociace společenské odpovědnosti ve spolupráci se společností Coca-Cola. Ta se v rámci celosvětové kampaně World Without Waste (Svět bez odpadu) zavázala do roku 2030 dosáhnout stoprocentní recyklovatelnosti používaných obalových materiálů.

Organizátoři vyzývají běžce všech stupňů pokročilosti, aby se připojili a inspirovali ostatní. Příspěvky pod hashtagem #PloggingCesko tak pomalu zaplňují Instagram.

Skotští výzkumníci z Glasgow University zkoumali, jaké jsou účinky toho, když lidé cvičí venku na čerstvém vzduchu a když cvičí v uzavřených budovách. Do výzkumu byly zahrnuty aktivity jako chůze, běh a jízda na kole. Zjistilo se, že pokud je člověk obklopen stromy a trávou, snižuje se jeho hladina stresu. Kdo chce tedy při sportu relaxovat, měl by rozhodně zamířit do přírody. Dále bylo zjištěno, že to byly pouze aktivity provozované venku, které byly spojeny se sníženým rizikem špatného duševního zdraví.

Výzkumníci dále zjistili, že běhání, podobně jako obyčejná procházka lesem mají pozitivní účinek na lidi, kteří trpí depresí a úzkostí. Studie také ukázala, že kladný účinek na duševní zdraví je při pobytu v lese až o 50 procent vyšší oproti cvičení v tělocvičně. Pro zajištění alespoň malého účinku na duševní zdraví je zapotřebí cvičit venku alespoň jednou týdně, delší a častější pobyt účinky zvyšuje.

Výzkum byl proveden profesorem Richardem Mitchellem z Glasgow University na vzorku 2000 fyzicky aktivních lidí v roce 2008. „Lidé vykazovali zhruba o padesát procent lepší duševní zdraví, pokud byly fyzicky aktivní v přírodě oproti těm, kteří v přírodě nebyli,“ uvedl Mitchell k výsledkům. Tento efekt nepůsobil na vážná duševní onemocnění, ale spíše na běžné problémy každodenního života, jako jsou lehká deprese, neschopnost usnout nebo vysoká hladina stresu.

Je obecně známo, že lidem pomáhá se zklidnit, když je obklopují stromy a lesy. „Nebyl jsem překvapen zjištěním, že pohyb v přírodě je dobrý pro naše duševní zdraví. Ne, to co mě překvapilo, bylo to, o kolik lepší je pro naše duševní zdraví cvičení v přírodě oproti jiným místům jako je tělocvična nebo posilovna,“ dodává Mitchell, který současně podporuje myšlenku, že by se měly lesy chránit.

Zdroj: telegraph.co.uk