Impulzem byla frustrace z toho, kolik nepořádku pod hladinou zůstává skryto před očima kolemjdoucích. Seniorky se proto rozhodly jednat. Účastnice prvních akcí byly ohromeny množstvím odpadků v místních vodních tocích a rybnících a myslely si, že by se jim hodilo více rukou. Z původně malé iniciativy se tak stal organizovaný tým, který vyráží do terénu opakovaně a systematicky. Jejich práce má přitom konkrétní dopady. Z vody mizí nebezpečné předměty a prostředí se stává bezpečnějším pro ryby i další živočichy. „Naší tajnou zbraní je, že nám je jedno, jak vypadáme. Jsme obalení v černém a můžeme v klidu tahat věci z rybníka. Jsme už za fází, kdy na marnivosti záleží,“ uvedla zakladatelka klubu Susan Baurová.

Projekt zároveň boří stereotypy o stáří. Ženy dokazují, že i v pokročilém věku lze být fyzicky aktivní, prospěšný komunitě a inspirovat ostatní. Jejich příklad připomíná, že ochrana přírody nezačíná u velkých kampaní, ale u ochoty jednotlivců vzít odpovědnost do vlastních rukou.

Výzkumníci z americké Emory University provedli experiment, během kterého přišli na to, že babičky jsou vůči svým vnoučkům empatičtější než vůči svým dětem. Prozradila je zvýšená mozková aktivita při prohlížení určitého typu fotografií. 

Vědci totiž babičkám ukazovali snímky jejich vlastním potomků, vnoučat a také cizího dítěte a dospělého člověka. Pomocí magnetické rezonance odhalily větší zapojení mozkových center při prohlížení fotografií s vnoučaty. „Ženy zapojily hlavně ty části mozku, ke kterým se vztahuje emociální empatie,“ popisuje vedoucí studie neurolog James Rilling. „Když se dívají na obrázky svých vnoučat, ovlivňuje je to. Když je dítě na fotografii šťastné, ženy to činí také šťastné.“

Součástí experimentu byly i rozhovory, které zjištění potvrdily. Babičky mají podle všeho pocit, že mohou se svými vnoučaty trávit čas kvalitněji než se svými dětmi. Ve starším věku jim totiž odpadnou starosti s nedostatkem času nebo financemi, které neodmyslitelně patří k výchově vlastních potomků.

Zdroj: Radio Wave, Independent