Deset procent složení tvoří recyklovaný textil a celulóza, které by jinak skončily na skládce nebo ve spalovně. Zbytek pochází z obnovitelných rostlin, které jsou dostupné po celém světě. Výsledný materiál je navržen s důrazem na recyklovatelnost a biologickou rozložitelnost a neobsahuje žádné syntetické látky.

Společnost Alt. Leather spolupracuje také s australskou vědeckou organizací CSIRO, aby zajistil, že nový materiál splňuje mezinárodní normy ISO pro pevnost, pružnost a odolnost. Výrobky byly mimo jiné úspěšně otestovány v Indii, kde vznikly prototypy kabelek a bot.

Alt. Leather chce materiál dál vylepšovat a hledá partnery mezi značkami, které sdílí jejich závazek k udržitelnosti. Cíl je jasný – globální expanze a transformace kožedělného průmyslu.

 Z průzkumu agentury Ipsos a Asociace společenské odpovědnosti vyplývá, že desetina Čechů preferuje stravu s omezením či vyloučením masa a čtvrtina plánuje konzumovat více rostlinných produktů a méně masa a živočišných produktů. „Máme asi deset procent populace, která se stravuje alternativně. Jí méně nebo úplně vylučují maso,“ uvedla Martina Popenková ze společnosti Ipsos. Řadí se mezi ně vegetariáni, vegani nebo flexitariáni.

Průzkum vznikl u příležitosti dnešního celosvětového Dne Země a během letošního března se ho zúčastnilo 1 000 respondentů. Zabýval se postoji lidí k dopadům změn klimatu, jejich ochotou změnit kvůli tomu své stravovací návyky a jejich postoji ke stravování. „České veřejnosti záleží na naší planetě a 52 procent lidí říká, že je znepokojují dopady změn klimatu v naší zemi,“ dodala Popenková.

Zdroj: Ekolist

Se změnou klimatu se mění také prostředí, kde je pěstována káva, jejíž rostliny se musí přesunovat do větších výšek kvůli rostoucí teplotě a suchu. To má za příčinu odlesňování tropických deštných lesů, které jsou plícemi planety. Nalezení vhodné alternativy ke kávě ochrání přírodní prostředí a udělá její konzumaci udržitelnější.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Atomo Coffee (@atomocoffee)

V Atomo se zaměřili na molekulární složení kávy a její vlastnosti, z nichž jsou nejdůležitější aroma, tělo, barva, chuť a množství kofeinu. Poté začali hledat vhodné rostliny, které mají semínka, co se dají opražit, namlít a uvařit. Pátrali mezi obvykle pěstovanými plodinami, jejichž běžně vyhazované části by se daly znovu využít.

Zdrojovým materiálem se tak staly slupky slunečnicových semínek, listy, stonky nebo melounová semínka, která projdou chemickým procesem. Ten z nich dostane molekuly připomínající ty obsažené v zrnkách kávy. Až 95 procent materiálu, ze kterého je káva vyrobena, pochází z odpadového materiálu amerických farmářů.

Protože kofein je do kávy Atomo přidáván z jiných rostlin, lze si dopřát opravdu bezkofeinový šálek kávy, ve které nejsou i přes její rozmanitý původ žádné alergeny. V současné době si milovníci tohoto voňavého nápoje mohou koupit plechovky cold brew, do budoucna firma plánuje také mletou a zrnkovou variantu.

Zdroj: Atomo Coffee

Běžné kapsle často obsahují podíl hliníku a plastu, kvůli čemuž jsou jen obtížně recyklovatelné. Oproti tomu je navržená alternativa nejen vhodná k recyklaci, ale dokonce kompostovatelná. Pro její výrobu je použit kuchyňský odpad, který je přeměněn v materiál podobný bioplastu. Základ tvoří recyklovaná papírovina doplněná o různá pojidla, třeba tematicky o kávovou sedlinu.

Veronika Janečková se svým nápadem uspěla i v soutěži Model Young Package. Ta oceňuje nejlepší studentské nápady v oblasti obalového designu a letos se zaměřila na všudypřítomný fenomén kávy. Porota udělila studentce hlavní cenu za „vizionářský ekologický přístup“, ocenila i  dotažený vzorník kapslí.

,,Vytváření opačných stanovisek při vnitřních dialozích také napomáhá k tomu, že lidé nepovažují znalosti za jednoznačná fakta, ale jako za informace, které je nutné při rozhodování zvážit v kontextu dalších alternativních možností,“ uvádí hlavní výzkumnice Julia Zavala z kolumbijské univerzity.

Mnoho dospělých i studentů má potíže s kritickým myšlením. Často selhávají, když mají někoho přesvědčit o svém názoru, nebo přijmout názor někoho jiného. Diskutování s ostatními i vytváření vlastních dialogů pak napomáhá tomu, aby lidé dokázali nad událostmi přemýšlet v hlubším kontextu a souvislostech.

Zdroj: http://www.psychologicalscience.org

Máte řidičák?

Manžel i já řidičáky máme, ale upřímně, nevím, jestli jsou ještě platné. Řídit jsme se naučili na střední škole, ale pak už jsme auto nepotřebovali. Jednou jsem měla pár kondičních jízd kvůli zaměstnání, ale zaměstnavatel vyhodnotil, že mé kvality jsou jinde, a řízení auta po mně nakonec nevyžadoval.

Z čeho vyplynulo rozhodnutí vyškrtnout ze svého života automobily?

Důvodů, proč auto nemáme, je hodně. Žijeme ve Frýdku-Místku, kde je často smog, a nás tato situace dost trápí. Byla jsem několik let ředitelka neziskové organizace Čisté nebe, která se snaží dosáhnout v našem kraji lepšího ovzduší. Bylo mi proti srsti chtít po lidech změnu chování a sama se vozit v autě. Navíc pro naši rodinu nedává auto ekonomicky smysl. S manželem oba pracujeme z domova a jen občas vyrážíme za klienty. Díky bydlení ve městě máme vše na dosah díky dobře dostupné MHD, pěšky nebo na kole. Navíc máme rádi přirozený pohyb, chůze a cyklistika nám tak umožňují zůstat fit. Také jsme chtěli děti vychovat podle našich hodnot – respekt k životnímu prostředí, minimalismus, odolnost, pokora. A život bez auta nám pomáhá tyto hodnoty prožívat každý den.

Co si vlastně vy osobně představíte pod spojením „být car-free“?

Nevlastnit automobil a nevyužívat ho vůbec nebo omezeně. I my občas jedeme taxíkem nebo nás dědeček sveze na vlak. Známe rodiny, které si občas pomůžou carsharingem. Pokud však člověk auto nevlastní, ale denně používá pro osobní účely služební auto, o car-free životě nemůže být řeč.

Jak se tedy stavíte ke spolujízdě nebo dalším alternativním způsobům dopravy?

Líbí se nám jakékoli chování, které sníží počet aut na silnicích. Carsharing, spolujízda, ale i nové služby jako Uber nebo Liftago se nám líbí moc. Bohužel pro nás jsou vzhledem k našemu bydlišti nedostupné, ve větším městě bychom je určitě využili. Věříme, že tímto směrem půjde i celkový vývoj a v horizontu dvaceti let bude běžné, že lidí upustí od vlastnictví auta a budou využívat stále více tyto služby.

Jaké vidíte hlavní výhody vašeho životního stylu bez auta?

Jsme více v kontaktu se světem. Trávíme více času venku, více se hýbeme, více vnímáme, jak se svět mění v průběhu roku. Velkou výhodou je, že ušetříme docela dost peněz, které pak můžeme investovat do výletů, dovolených a vzdělání našich dětí. Jsme taky rádi, že nemusíme svůj čas obětovat starosti o auto, jeho provoz, parkovací místo a podobně.

Chápu, že život bez auta je v mnohém osvobozující. Jsou ale i okamžiky, kdy vám automobil chybí?

Ano, jsou chvíle, kdy by to s vlastním autem bylo jednodušší. Nejvíc nás mrzí, když nemůžeme na nějakou pěknou akci jen proto, že místo akce není dostupné veřejnou dopravou. Výzvou je pro nás doprava syna do lesní školky, která je ve vesnici nedaleko našeho města. Přes zimu jezdíme autobusem v kombinaci se spolujízdou s ostatními rodiči, po zbytek roku na kole. Zvládáme to už třetím rokem, a i když je to někdy náročnější, jsme rádi, že jsme se pro tuto školku rozhodli.

Jak vaše děti život bez auta zvládají?

Starší František už začíná vnímat, že ostatní rodiny auto mají. Někdy se zeptá, proč auto nemáme, a po diskuzi uzná, že pro naši rodinu auto opravdu není potřeba. Sami jsme zvědaví, jak se k našemu životnímu stylu budou děti stavět, až budou starší. Jinak to zvládají dobře – jsou zvyklé více chodit, zažívat nepohodlí, jsou více přizpůsobivé. František navíc chodí do lesní školky, tak ho jen tak něco nerozhodí.

Co by se muselo stát, abyste si pořídili auto?

Zatím o autě neuvažujeme. Impulsem pro jeho pořízení by pro nás asi byly nějaké zdravotní problémy, nebo pokud bychom se rozhodli dávat děti do školy nebo školky, která by byla nedostupná veřejnou dopravou.

Jaké všechny způsoby dopravy využíváte a jak často?

Náš způsob dopravy se mění podle ročního období. Od jara do podzimu jezdíme hodně na kole. Přes zimu více využíváme MHD, autobusy a pěší chůzi. Na delší cesty se vydáváme vlakem. Líbí se nám ta pestrost. Také se přizpůsobujeme věku a schopnostem našich dětí. Naše malá Běla neměla jako miminko moc ráda cyklovozík, proto jsme omezili cesty na kole a více si užívali chození pěšky. Co se jízdy autem týká, využíváme několikrát za rok taxi a pomáhá nám také rodina, když dědeček jednou týdně vyzvedává Františka ze školky.

Co na životě bez auta vnímáte jako vůbec nejtěžší?

Nejtěžší je podle mě ustát před společností svou jinakost. Vlastnictví a používání aut je vnímáno skoro jako povinnost. Spousta lidí na nás pohlíží jako na podivíny, kteří jdou hlavou proti zdi a nechtějí se přizpůsobit tomu, co je „normální“. To je jeden z důvodů, proč píšeme náš blog. Chceme dodat sobě a ostatním lidem, kteří si rozhodli žít bez auta, sebevědomí a pocit, že v tom nejsou sami. Nedávno jsme na Facebooku založili skupinu Žijeme car-free a docela často nám někdo napíše, jak je hrozně rád, že nás našel, protože se konečně necítí jako mimoň. Tento rok dokonce pořádáme první car-free sraz a těšíme se, že se osobně potkáme s podobně smýšlejícími lidmi.

Medailonek:

Markéta Ubíková vystudovala obor Sociální geografie a regionální rozvoj na Ostravské univerzitě, dlouhou dobu byla ředitelkou neziskové organizace Čisté nebe a nyní je na volné noze a mateřské dovolené zároveň. Společně se svým manželem Standou se před pěti lety rozhodli žít bez auta, čemuž se věnují i na svém blogu Car-free rodina popisujícím slasti a strasti zvoleného způsobu života. Součástí jejich car-free rodiny je ještě pětiletý syn František a roční dcera Běla.

To už se k ní přidala i podobně naladěná Tereza a holky se rozhodly vytvořit sáček nejen znovupoužitelný, ale taky kompostovatelný. Když už, tak už. Podařilo se jim vyvinout tkaninu z polymléčné kyseliny, která jejich nároky splňovala, a vyrobily první kusy Frusacků. Nyní se chtějí pustit do sériové výroby, na níž potřebné prostředky vybírají skrze crowdfundingovou kampaň.

Frusack je naprosto unikátní produkt, a to i za hranicemi. Sáčky mají nosnost 1,5 kila a životnost dva roky, jsou vyráběny převážně v Česku a navíc se šijí v chráněných dílnách. Autorky věří, že se jim skrze jejich výrobek podaří také upoutat pozornost veřejnosti na téma redukce jednorázového odpadu.