„S cestovateli a dárci tvoříme síť dobra,“ říká Peter Chalupianský, který pro handicapované získal dva miliony korun

Na vysoké škole se vypravil do zahraničí, a to mu změnilo život. Peter Chalupianský začal posílat pohlednice z Jižní Koreje pro dobrou věc a dnes už získal pro dobročinné účely přes dva miliony korun. Založil neziskovku Klub srdcařů a šíří tak nejen radost z pohlednic dále. Nejen díky Klubu srdcařů se tak stal nositelem ocenění Laskavec 2020.

Co je vaším hnacím motorem? Díky čemu jste se rozhodl pomáhat druhým?

Profesor na vysoké škole nás učil, že máme překonávat hranice, které si sami stavíme nebo které nám staví druzí. A kamarád zase říkal, že dobrý nápad se stane dobrým nápadem až tehdy, když ho realizujeme.

V roce 2014 jste odjel do Jižní Koreje, jak vás napadlo začít ze zahraničí s dobročinností?

Jel jsem tam na studijní pobyt a chtěl jsem to spojit s něčím hezkým. A tak jsem spustil projekt Kde je Peťa a posílal jsem ručně psané pohlednice. Lidé si je mohli zakoupit a přispět sto korun, dvě stě korun, klidně i pět tisíc korun. Veškerý zisk za ty pohlednice šel dětem s handicapem přes Konto bariéry.

Jak přerostly tyto pohlednice ve větší projekt?

Uvědomili jsme si, že pohlednice může posílat kdokoli z nás. Spolu s přáteli jsme v roce 2018 založili nadační fond Klub srdcařů. Projekt funguje tak, že se nám hlásí zájemci, kteří jedou někam do zahraničí nebo klidně i po Česku. My vytvoříme takovou pohlednicovou výzvu, kdy si od nich kdokoli může pohlednici objednat.

Kolik pohlednic už Srdcaři na cestách poslali?

Od roku 2019 téměř tisíc pět set pohlednic. Myslím, že jsme posílali pohlednice téměř ze všech koutů světa. Tím vlastně tvoříme takovou síť dobra, kdy cestovatelé udělají něco hezkého, dárci dostanou krásnou pohlednici, přečtou si příběh někoho a společně takhle podpoříme konkrétní osobu, která to potřebuje.

Utkvěl vám v hlavě příběh někoho, komu jste finančně pomohli?

Vzpomínám si hlavně na jeden příběh, kdy jsme klučinovi koupili zbrusu nová naslouchátka a on nám napsal, že poprvé v životě slyší šustit listí. To byl strašně dojemný moment, kdy jsme si všichni uvědomili, že to má smysl. Že to, co děláme, nám přináší taky štěstí. Máme ale radost z každého příběhu, který můžeme podpořit.