Přeměna oxidu uhličitého na kámen přichází do Evropy. Se zplodinami si poradí islandští inovátoři

Islandský start-up Carbfix před lety šokoval svět možností přeměnit oxid uhličitý na kámen. Tentokrát přichází s další novinkou, a to dovozem evropských zplodin. Firma na ostrově sopek a gejzírů buduje terminál pro speciální lodě.

Celý proces funguje na poměrně jednoduchém principu, kdy je zachycený oxid uhličitý smísen s vodou, která je poté vstřikována hluboko do pórovité čedičové vyvřeliny. Obohacení uhlíkem dělá vodu studenější a těžší, než je ta v podloží, takže přirozeně klesá a nehrozí její únik. Voda okyselená oxidem uhličitým pak chemicky reaguje s prvky, ze kterých se hornina skládá, a ty se následně spojí s jeho molekulami na uhličitany. Za méně než dva roky se tak voda promění na kámen. Díky tomu, že je výsledným produktem hornina, dochází k trvalému a bezpečnému skladování oxidu uhličitého.

Nový projekt nabízí uložení těchto emisí také severní Evropě, která je Islandu nejblíže. Od roku 2025 budou moci do terminálu Coda u města Straumsvík připlouvat speciálně upravené lodě. „Prostředí ve Straumsvíku s čerstvou čedičovou lávou a širokými zdroji podzemních pramenů je dokonale vhodné pro skladování uhličitanů. Požadavky na energie jsou minimální a přenosová síť stejně jako průmyslový přístav už tady jsou,“ vypočítává ředitelka Carbfixu Edda Sif Pind Aradóttir.

Terminál by měl do země uložit tři miliony tun oxidu uhličitého ročně. Výhodou je kromě trvalého řešení problému také jeho adaptabilita. Nevyžaduje velké skladovací nádrže, ale využívá přirozených vlastností pórovitého čediče, a tak se může postupně rozšiřovat. Jde také o poměrně levnou záležitost – inovativní způsob skladování stojí okolo 500 korun na krychlový metr oxidu uhličitého, což je levnější než emisní povolenka. Podle propočtů mají islandské horniny kapacitu skladovat až dvěstěnásobek světové produkce tohoto plynu.