Protože den bude takový, jaký si ho uděláte.

Inspirace z knihovny: Jak znovu nalézt sebe sama? Pohádkový návod přináší kniha Ztracená duše

Foto: Gabriela Brázdová

I dospělí potřebují čas od času pohádky, které je pohladí po srdci. Držitelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková jednu takovou „pro velké” napsala. Jmenuje se Ztracená duše a vypráví metaforický příběh o ztrátě duše, plynutí času, naději a nalezení sebe sama.

Jedná se o velmi krátký příběh, který je tvořen především ilustracemi z pera Joanny Concejové. Malým rozsahem slov a právě krásnými obrázky může Ztracená duše připomínat knihy u nás velmi populárního Petra Síse.

Olga Tokarczuková vypráví příběh, ve kterém se většina lidí snadno pozná. Je o člověku, který příliš a rychle pracoval. Přitom však přišel o svou duši, kterou kdesi zapomněl. Zprvu si toho nevšiml, protože se mu bez ní nežilo nikterak zle – spal, jedl, chodil do práce, řídil auto, cvičil. Jenže po čase zjistil, že svět se pro něj nějak zploštil. „Kdyby se na nás někdo podíval z výšky, spatřil by svět plný uspěchaných, ztracených duší, které svým majitelům nestačí. Je z toho jeden veliký zmatek, duše postrádají hlavu a lidem chybí srdce. Duše si uvědomují, že ztratily své majitele, ale lidem často vůbec nedochází, že ztratili vlastní duši.” Dotyčný začne pátrat, kde se stala chyba a hledat řešení. Vydává se na putování za obnovením kontaktu se svou esencí. 

Foto: Gabriela Brázdová

Čtenář knihu přelouská za pár minut, její myšlenky však doznívají mnohem déle. Nutí totiž k ohlédnutí se za svým životem. Po jejím dočtení se nabízejí otázky: Žiji skutečně a opravdově? Neztratil jsem já sám duši?  Kromě pokládání si otázek vybízí dílo k zpomalení, ba dokonce zastavení. Vždyť co nám uteče? Nežijeme nejvíc právě v těch momentech, kdy jsme autentičtí sami v sobě? Není práce, sport a neustálý výkon převážně únikem?

Slovo autorky článku:

Kniha se mi velice líbila, melancholické ilustrace perfektně dokreslují atmosféru příběhu. Navzdory tomu bych jakožto knihomolka ocenila více textu. To mě však přivádí k myšlence, jestli mou únikovou strategií není zaobalit se do slov, protože mi v nich je dobře a cítím se v nich bezpečně. Účel dílo evidentně splnilo. Vyvstaly nové myšlenky, nad kterými mám možnost se zamyslet a nějak s nimi naložit.

Související články

Zaručeně zlepší den

Zdravé stravování si pohlídají samy děti. Finský systém už testuje i jídelna v Česku

Nový korpus české poezie je neobsáhlejší na světě

Lidé vás mají raději, než si myslíte. Vědci přišli na to, proč

Úspora energií? Omezte „upíří sílu“ vašich spotřebičů

Inspirativní rozhovor

Dostala jsem druhou šanci žít. To je síla, která mě žene dál, říká dobrovolnice Monika Benešová

Dostala jsem druhou šanci žít. To je síla, která mě žene dál, říká dobrovolnice Monika Benešová

Přečtěte si rozhovor s Monikou Benešovou, která si díky odhodlání pomáhat druhým vysloužila ocenění Laskavec. Povídali jsme si o její cestě na Pacifické hřebenovce, o knize, kterou napsala i o tom, kde všude pomáhá jako dobrovolnice.

Pozitivní kniha

Inspirace z knihovny: Mnich, který prodal své ferrari, vás vytrhne ze zběsilé jízdy životem

Inspirace z knihovny: Mnich, který prodal své ferrari, vás vytrhne ze zběsilé jízdy životem

Za peníze si štěstí nekoupíš. Pracovní úspěchy nepředčí rodinné zázemí. Radost se skrývá v …