Hlas je zbraň, kterou máte vždy po ruce. Agresorovi vykejte a udržujte distanc, radí instruktorka sebeobrany Barbora Vodochodská Machková

Barbora Vodochodská Machková je instruktorkou Moderní sebeobrany. Učí ženy všech věkových kategorií a z různých sociálních prostředí, jak se účinně bránit. A to nejen vůči fyzickým útokům, ale i nevhodným dotekům nebo sexuálním narážkám, které jsou mnohem častější. Za svou činnost získala ocenění Laskavec Nadace Lilie & Karla Janečkových.

Jak jste se vy sama dostala k sebeobraně ?

V roce 2015 jsem se ze zvědavosti přihlásila na kurz, ale od první hodiny jsem z přístupu Moderní sebeobrany byla nadšená. Důraz na prevenci a přátelské prostředí na lekcích mě motivovaly chodit i na navazující kurzy. Takže následnou nabídku, jestli bych chtěla dělat instruktorku, jsem přijala s nadšením. Sama mám zkušenost s obtěžováním a sexualizovaným násilím. Mojí motivací bylo – a stále je – pomáhat obětem a dát sílu všem lidem, kteří by se mohli stát terčem násilí.

Co vám sebeobrana dala? Musela jste ji někdy využít i v praxi?

Na lekcích Moderní sebeobrany jsem zjistila, že mám právo bránit si své hranice. Zjistila jsem, že záleží na tom, jak situaci vidím já – pokud je mi něco nepříjemné, nemusím to snášet. A pokud naopak o něčem vím, že je to pro mě dobré, mohu si to dopřát, i když mě okolí přesvědčuje o opaku nebo o tom pochybuje. Pomohlo mi to urovnat si pár věcí v osobním životě a i díky tomu mám teď skvělého manžela a půlroční dceru.

V praxi jsem zatím naštěstí musela použít jen slovní sebeobranu. Bránila jsem kamarádku a její partnerku před homofobním útokem opilého muže, reagovala jsem na oplzlé pokřikování mužů na ulici nebo jsem se vymezovala proti příliš familiárnímu oslovení na pracovišti.

Kvůli čemu ženy nejčastěji k vám na kurz přicházejí? A co vše se naučí?

Máme dva typy studentek – ty, které chodí preventivně, a ty, které už mají nějaký nepříjemný zážitek za sebou a chtějí vědět, co dělat, kdyby se jim to stalo znovu. Na kurzech se zaměřujeme hlavně na prevenci, tedy jak se konfliktu vyhnout. Pracujeme hodně se sebevědomím a s hlasem. Pokud s agresorem budete komunikovat rázným hlasem, můžete ho od jeho konání vůči vám odradit. Často se bojíme ozvat se, když se nám něco nelíbí, abychom se neznelíbili našemu okolí. A to přesně na kurzech boříme. 

Vykašlete se na to, co si o vás bude myslet oplzlý kolega, a řekněte mu, ať vás neobtěžuje! Získáte tím totiž skvělý pocit, že jste se dokázaly postavit samy za sebe. A dost možná za vámi pak přijde kolegyně a poděkuje vám, protože ji taky obtěžuje, a vy jste jí svou reakcí dodala sílu vymezit se taky.

Učíme samozřejmě i fyzickou sebeobranu. Když víte, že se dovedete ubránit také fyzicky, vaše verbální část pak bude mnohem přesvědčivější.

Foto: Nadace Lilie a Karla Janečkových

Pracujete i se ženami v těžké životní situaci. Jsou z hlediska násilí ohroženější?

Určitě ano. Ženy ze složitějších podmínek, ať už z nefunkčních rodin, ze sociálně slabších oblastí nebo se zkušeností s bezdomovectvím často nemají funkční podpůrnou síť. Nemají s kým nepříjemné zážitky sdílet a jsou na jejich zpracování samy. Kromě toho, že čelí genderově podmíněnému násilí, musí se vyrovnávat také s dalšími formami diskriminace, ať už kvůli své etnicitě, nebo kvůli sociálnímu postavení. Často se jim nedostane zastání ani ze strany institucí. To všechno v nich může zakořenit pocit, že nemají právo se za sebe postavit. A my jim dodáváme sílu se bránit.

Jakou máte z jejich strany odezvu?

Na drtivé většině kurzů, ať už jsou účastnice z jakéhokoli prostředí, máme skvělou zpětnou vazbu. Učíme jednoduché věci a často slýcháme: „Proč mi tohle někdo neřekl už dřív? Měli byste to učit už na základních školách!“ I na tom už v Moderní sebeobraně pracujeme, protože si myslíme, že bránit by se měl umět úplně každý.

Když se řekne násilí nebo znásilnění, mnozí mají představu přepadení v noci v temné uličce. S jakými formami násilí se ženy obecně nejčastěji setkávají? A v jakém prostředí?

I když samozřejmě dochází i k „typickým“ případům znásilnění, jaké jste zmiňovala (cizí pachatel v temné uličce nebo v parku), statisticky máte mnohem větší šanci, že vám ublíží někdo, koho znáte. A o tom na kurzech hodně mluvíme. Pokud se učíte obranu s myšlenkou zamaskovaného útočníka někde v parku, sebeobrana vám pak nemusí fungovat, když se bráníte někomu blízkému – je to totiž najednou úplně jiná situace, než kterou jste trénovali.

Existuje nějaká univerzální rada, jak se bránit při setkání s útočníkem? Co je klíčové?

Klíčové je působit tak, že se nebojím, věřit si, že se ubráním. Stejně jako predátor, i agresor si vybírá oběť, se kterou to bude mít co nejjednodušší. Někoho, kdo se nebude bránit, kdo vypadá, že nevydá ani hlásku. Zaujměte proto sebevědomý postoj, ramena dozadu, bradu trochu nahoru (zkuste si to klidně i teď při čtení). Obě ruce dejte s otevřenými dlaněmi před sebe – dáváte tím jasnou zprávu – nechte mě být, budu se bránit. Hlas je zbraň, kterou máte vždy po ruce. Agresorovi vykejte a udržujte distanc. Okolí pak vidí, že se neznáte. Použijte jasný pokyn, třeba „Nechte mě být!“, a ten opakujte, ať po vás dotyčný chce cokoli. Myslete na to, že hlas je vaše zbraň. Nebojte se ji použít – důrazným vymezením přivoláte pozornost okolí, a to agresor nechce.

Důležité je vědět, že se můžu bránit. Když někdo překračuje moje hranice, mám právo na to reagovat.

Barbora Vodochodská Machková učí prostřednictvím kurzů moderní sebeobrany metody, jak se účinně bránit agresi. Instruktorkou se stala v roce 2018, působí především ve Dvoře Králové nad Labem a v Praze. Její kurzy navštěvují především ženy, a to nejen různých věkových kategorií, ale i z odlišných sociálních oblastí.