Začala houbařská sezóna. Na houby chodí 68 % domácností

Košíky, nožíky a brzké ranní vstávání — Česko vstupuje do nejkrásnější části houbařského roku. Vrcholné léto je tradičně hlavní sezónou růstu hub a letos začala místy dřív než loni: už v polovině června hlásili houbaři ze středních a jižních Čech první hřiby. A podle aktuální houbařské předpovědi se právě teď daří houbám nejvíc v Karlovarském, Moravskoslezském a Zlínském kraji — v košících přistávají hřiby smrkové i dubové, lišky a bedly.

Kde houby rostou? Napoví mapa meteorologů

Kdo nechce bloudit lesem naslepo, má dnes k dispozici vědeckou pomůcku. Český hydrometeorologický ústav provozuje mapu pravděpodobnosti růstu hub, kterou vyvinul ve spolupráci s Českou mykologickou společností. Model je vlastně jednoduchý a chytrý zároveň: kombinuje nasycení půdy srážkami za posledních 30 dní s průměrnými teplotami za poslední týden a z toho spočítá, kde mají houby nejlepší podmínky.

Mapa je zdarma dostupná na webu ČHMÚ vedle předpovědi počasí a pylového zpravodajství a hodí se sledovat ji průběžně — hlavní houbařská sezóna totiž trvá od července do září, takže to nejlepší máme teprve před sebou.

Zkušenosti houbařů model potvrzuje: nejlépe houby rostou zhruba 5 až 10 dní po vydatných deštích, ideálně po 20 až 40 milimetrech srážek během dvou tří dnů a při teplotách nad 12 stupňů. Po každé větší letní přeháňce se tedy vyplatí mapu zkontrolovat a naplánovat výpravu — les odmění ty, kdo přijdou ve správný čas.

Češi, národ houbařů: přes 21 tisíc tun za rok

Že jsou Češi houbařská velmoc, potvrzují i čísla. Podle šetření, které pro ministerstvo zemědělství dlouhodobě zpracovává Fakulta lesnická a dřevařská České zemědělské univerzity, chodilo v roce 2024 na houby 68 procent českých domácností a průměrná domácnost si z lesa odnesla 6,91 kilogramu hub.

Dohromady Češi v roce 2024 nasbírali 21 300 tun hub — a když se přičtou borůvky, maliny a další lesní plody, vyšplhal se celkový úlovek na 31 040 tun v hodnotě 7,2 miliardy korun. Chuť Čechů chodit do lesa přitom neslábne, spíš naopak: o rok dřív, v roce 2023, to bylo necelých 29 tisíc tun, úroda roku 2024 tedy byla o zhruba dvě tisícovky tun bohatší. Les je zkrátka pořád štědrá spižírna, která nic neúčtuje. K tomu nabízí bonus zdarma: každá houbařská výprava je několikahodinová procházka na čerstvém vzduchu, často v terénu, který by leckterý fitness trenér schválil jako poctivý trénink.

Je z čeho vybírat: v Česku roste kolem šesti tisíc druhů takzvaných velkých hub, tedy těch viditelných pouhým okem. Sbírat se samozřejmě vyplatí jen ty, které bezpečně poznáte.

Mobil pomůže, ale rozhodnout musí člověk

Moderní houbaření už dávno není jen o zkušenostech od babičky. Kromě mapy ČHMÚ existují mobilní aplikace, které houbu určí z fotografie. Mykologové však varují, že aplikace nemusí být spolehlivé — u hub rozhodují detaily, které fotka nezachytí, třeba pach, barva výtrusů nebo pochva skrytá pod zemí. Aplikaci proto berte jako prvotní nápovědu, nikdy jako konečný verdikt.

Nejjistější pomoc je pořád lidská. Česká mykologická společnost provozuje v Praze houbařskou poradnu, kde vám odborníci donesené houby určí. Funguje celoročně — v pondělí dopoledne i odpoledne a ve čtvrtek dopoledne, v hlavní sezóně od června do listopadu přidává i úterý. Za určení zaplatíte 20 až 50 korun podle počtu druhů. Najdete ji na Karmelitské ulici na Malé Straně a kromě určování hub pomáhá i s prevencí otrav.

Zlaté pravidlo: co bezpečně neznám, to neberu

K houbaření patří i zdravý respekt. Nejnebezpečnější česká houba, muchomůrka zelená, se dá zaměnit s žampiony — na rozdíl od nich má ale i v dospělosti čistě bílé lupeny a na bázi nohy blanitou pochvu. Skupina těchto muchomůrek má na svědomí až 90 procent všech úmrtí na otravy houbami; v Česku se muchomůrkou zelenou otráví 10 až 20 lidí ročně.

Při jakékoli nejistotě po jídle z hub pomůže nonstop linka Toxikologického informačního střediska (224 919 293), které ročně vyřídí asi 27 500 konzultací — jen v říjnu 2024 řešilo 230 dotazů kvůli podezření na otravu houbami. Houby přitom tvoří jen zhruba dvě procenta všech případů, které středisko řeší; naprostá většina houbařských výprav končí dobře. Drtivé většině problémů se ale dá předejít jediným pravidlem: do košíku patří pouze houby, které stoprocentně poznáte.

Vybírat se vyplatí i místo sběru. Houby dokážou z půdy hromadit těžké kovy jako kadmium nebo olovo, proto je lepší vyhnout se okolí rušných silnic, skládek a průmyslových areálů a mířit do čistých lesů dál od civilizace. Tam je ostatně houbaření stejně nejkrásnější.

Nízkokalorická pochoutka s vitaminem D

A proč se vlastně houbám tolik věnovat i v kuchyni? Jsou to lehká jídla s překvapivými benefity: čerstvé houby obsahují jen asi 10 procent sušiny a mají kolem 350 až 400 kilokalorií na celý kilogram, takže smaženici nebo houbovou omáčku si můžete dopřát bez výčitek. V sušině hub je 20 až 25 procent bílkovin, jen 2 až 3 procenta tuků a 8 až 12 procent minerálních látek, k tomu pořádná porce vlákniny. Houby jsou navíc přirozeným zdrojem vitaminu D2, který v nich vzniká z látky zvané ergosterol.

Takže až příště po dešti uvidíte na mapě ČHMÚ zelenou barvu, víte, co dělat: vzít košík, přibalit dobrou náladu a vyrazit. Letošní sezóna slibuje hodně — a nejhezčí na houbaření je, že i s prázdným košíkem se vracíte bohatší o pár hodin v lese.