Vydra se vrátila na 80 procent Česka téměř bez pomoci

Šelma, kterou jsme málem ztratili

Vydra říční je jediná naše původní šelma, která loví ve vodě. Od 70. do 90. let 20. století to s ní vypadalo hodně špatně. Vydry tehdy přežívaly jen ve třech oddělených oblastech a zabíraly zhruba 30 procent území státu, jak popisuje shrnutí vývoje populace autorů Poledníka, Berana a Poledníkové z roku 2025 (sborník Příroda, Praha, 47: 137–152, 2025). Za jejich úbytkem stálo hned několik věcí najednou: lidé je nadměrně lovili, řeky byly znečištěné odpadem z továren a zemědělství a vodní toky se napřimovaly do betonových koryt, kde vydra nemá kde žít ani lovit.

Dnes je situace úplně jiná. Podle webu vydry.cz obývají vydry v současnosti zhruba 80 procent území Česka. Odborné mapování z roku 2021 navíc ukázalo, že se zvíře trvale vyskytuje na 96 procentech mapovacích čtverců – tedy políček sítě, do které se pro účely výzkumu rozděluje celá republika – a na dalších 3 procentech nepravidelně, jak uvádí ALKA Wildlife. Během mapování zkontrolovali odborníci 2 501 kontrolních bodů, nejčastěji mostů, a na 2 033 z nich našli stopy vydry. Procento území a procento mapovacích čtverců nejsou úplně totéž, ale obě čísla ukazují stejnou věc: vydra je dnes prakticky všude.

Co se počtu jedinců týče, přesná čísla se hledají těžko. Web vydry.cz odhaduje současnou populaci na přibližně 2 500 zvířat. Sčítat nočního a skrytého živočicha je totiž velmi náročné, a tak se odborníci spoléhají hlavně na stopy, trus a další nepřímé znaky výskytu, ne na přímé počítání jednotlivých kusů. Nejnovější odborný přehled pracuje s daty za období 2017 až 2023 a zatím nejlépe popisuje, jak se vydře v Česku daří.

Jak se to podařilo skoro bez lidské pomoci

Možná by se čekalo, že za návratem vydry stojí velký repatriační program – tedy že se vydry chytaly a záměrně vypouštěly tam, kde vyhynuly. Ve skutečnosti to bylo jinak. Většina území se osídlila samovolně: vydry se prostě rozšířily z míst, kde přežily, a postupně si našly cestu i tam, kde je lidé dlouho neviděli. Řízené vypouštění proběhlo jen na jednom místě, v Jeseníkách, kde koncem 90. let 20. století během šesti let vypustili do přírody 29 jedinců.

Mezi lety 1990 a 2016 se tak tři dříve oddělené a po desítky let izolované populace propojily a vydry obsadily všechna povodí na území Česka. Je to v podstatě přírodní experiment, který ukázal, že když se zlepší podmínky, zvíře si poradí samo. Klíčové bylo, že se v 90. letech 20. století zpřísnily normy na čištění odpadních vod a průmysl přestal do řek vypouštět tolik špíny jako dřív. Vydra totiž potřebuje hlavně jedno: dostatek ryb v čisté vodě.

Kde se vydrám daří nejvíc a kde ještě chybí

Nejvyšších hustot dosahuje vydra v nížinných rybníkářských oblastech, typicky v jižních Čechách. Podle výsledků, které shrnuje časopis Ochrana přírody, zaznamenali odborníci nejvyšší hustotu na Jindřichohradecku – až 21 dospělých vyder a 8 mláďat na 100 kilometrů čtverečních. Není divu: jižní Čechy jsou plné rybníků s hustým porostem rákosu a olší podél břehů, kde se vydra může přes den schovat, v klidu odpočívat a v noci nerušeně lovit ryby a raky. Středně vysoké hustoty mají vrchovinné rybníkářské kraje, například Dačicko s dlouhodobým průměrem 11,1 dospělé vydry na 100 kilometrů čtverečních.

Naopak nejnižší hustoty vykazují horské a podhorské pstruhové toky s chudší potravní nabídkou – v průměru jen kolem 3,4 dospělé vydry na 100 kilometrů čtverečních, v Krkonoších místy dokonce žádná. Zcela mimo mapu jsou pak jen dvě oblasti, kde vydra chybí nebo je její výskyt velmi řídký: Polabí a jižní Morava. Právě tam na ni čeká úplně jiná krajina – rovné a napřímené koryto obetonované z obou stran, bez rákosí a bez klidných zákoutí, kde by se dalo ukrýt mládě nebo vylovit ryba bez rizika. Jde o intenzivně zemědělsky využívané kraje s regulovanými toky, kde vydra zatím nenašla tolik vhodných míst k životu jako jinde.

Proč je vydra dobrou zprávou pro celou přírodu

Vydra není jen roztomilé zvíře, které se dobře vyjímá na fotkách. Je to takzvaný vrcholový predátor vodních ekosystémů, tedy zvíře na vrcholu potravního řetězce, které loví ryby a další vodní živočichy, a tím reguluje jejich počty. Zároveň platí jednoduché pravidlo: kde žije vydra, tam je voda v dobrém stavu. Proto se jí říká indikátor čistého prostředí. Když se vydra vrací do řeky, kde dlouho nebyla, je to signál, že se tam zlepšila kvalita vody a života obecně.

Jitka Větrovcová, koordinátorka celostátního Programu péče o vydru z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, k tomu na webu věnovaném vydrám uvádí: „Vydra říční je naše původní šelma, která v minulosti doplatila na lov, znečištění a regulace našich toků. Na našem území byla téměř vyhubena, vracet se začala až v 90. letech 20. století. Dnes je chráněným druhem a od roku 2009 je její ochrana zastřešena celostátním Programem péče, jehož součástí jsou samozřejmě i opatření zaměřená na sledování stavu populace."

Co ještě vydru ohrožuje a co se plánuje

Vydra dnes podle odborníků není přímo ohrožena vyhynutím, ale její další osud v Česku není bez rizik. Podle Záchranných programů AOPK ČR je klíčové vyřešit spor mezi vydrou a rybářstvím, protože vydra loví ryby i v rybnících a chovných nádržích. Ještě vážnější problém je ale doprava. Úmrtnost vyder způsobená auty se v mnoha oblastech blíží počtu mláďat, která se ročně narodí. To znamená, že silnice u řek dokážou zbrzdit i jinak úspěšný návrat druhu.

K tomu přibývají i nová rizika, se kterými se dřív vydry nepotýkaly: nové znečišťující látky ve vodě, jako jsou mikroplasty, léčiva včetně antibiotik a hormonů a takzvané PFAS (odolné „věčné" chemikálie z průmyslu a spotřebního zboží), dále sucho a bohužel stále i pytláctví. Ochrana vydry se tak neobejde bez pokračující péče, ať už jde o budování bezpečných podchodů pod silnicemi u řek, nebo o další zlepšování kvality vody. Návrat vydry ale ukazuje jednu důležitou věc: když se člověk chová k řekám ohleduplněji, příroda to dokáže rychle a vděčně vrátit.