Saturnův měsíc Titan je velmi podobný Zemi. Teď už víme proč

Saturnův měsíc Titan má některé překvapivé podobnosti s naší planetou. Stejně jako Země má řeky, jezera, moře a dešťové bouře, i když se skládají spíše z kapalného metanu než z vody.

Nová studie vědců ze Stanfordské univerzity se zaměřila na zkoumání záhad Saturnova Měsíce. Po celá léta vědci nebyli schopni vysvětlit, jak se tyto pozemské krajiny, které čítají například písečné duny „vyrobené“ z uhlovodíků, na povrchu Titanu objevily. Předpokládá se, že sedimenty Měsíce se skládají z pevných organických sloučenin, které jsou křehčí než sedimenty na bázi křemičitanů nalezené na Zemi. To znamená, že by správně na povrchu Saturnova Měsíce neměly být schopny vytvářet tak rozmanité struktury. Nicméně realita je jiná.

Povrch skoro jako na Zemi

Tým stanfordských výzkumníků studoval typ sedimentů uhličitanu vápenatého zvaný ooidy, který se nachází na Zemi, a to ve snaze lépe porozumět tomu, jak je povrch Titanu tak podobný tomu zemskému. Zjistili, že je to pravděpodobně způsobeno větrem, sezónními změnami a spékáním (proces formování pevné hmoty materiálu působením tepla a tlaku, aniž by se tento materiál roztavil). Ooidy se typicky vyskytují na Zemi v tropických vodách, kde se tvoří v jemných zrnech. Udržují si stálou velikost díky tomu, že přinášejí materiál prostřednictvím chemického srážení současně s erozí v moři. Stanfordští vědci se domnívají, že podobný proces probíhá i na Titanu.

Titan a důležitost cyklů

Tým, který publikoval svá zjištění v Geophysical Research Letters, také analyzoval data z Titanu zaznamenaná během mise Cassini. Ze zjištěných informací vyvodili, že větry byly častější kolem měsíčního rovníku. Tím byly vytvořeny vhodné podmínky potřebné pro vznik dun. Na jiných částech Titanu umožnily menší větry vzniknout sedimentární hornině, která pak erodovala na jemnější sedimenty.

Vědci se také domnívají, že klíčovou roli hraje sezónní cyklus kapalinového přenosu na Titanu. „Ukazuje se, že na Titanu, stejně jako na Zemi a Marsu, máme aktivní sedimentační cyklus, který může vysvětlit šířkové rozložení krajiny prostřednictvím epizodického obrušování a spékání řízeného ročními obdobími na Titanu,“ řekl vedoucí výzkumu Mathieu Lapôtre.

Dodal, že považuje za fascinující přemýšlet o tom, že na vzdáleném Titanu jsou věci tak odlišné, a přitom tak podobné těm na naší planetě Zemi.

Zdroj: Interesting Engineering