# Psí mozek se na lidský úsměv rozsvítí, ukázala rezonance Rubrika: Zdraví Autor: Libor Hoření Datum: 2026-08-18 Zdroj: Pozitivní zprávy — https://pozitivni-zpravy.cz/clanek/psi-mozek-se-na-lidsky-usmev-rozsviti-ukazala-rezonance > Studie z letošního srpna ukázala, že psí mozek reaguje na usměvavou tvář jinak než na zlostnou, vystrašenou či smutnou – a poprvé rozliší i některé z těchto nepříjemných výrazů mezi sebou. Žádná uspávadla, žádné držení silou. Psi se po trpělivém výcviku naučili v obřím dunícím tunelu magnetické rezonance klidně vydržet, vzhůru a bez hnutí – hlavu jim přidržovala opěrka, uši chránily klapky proti hluku – a dívat se přitom na fotky cizích lidí. Tak vznikla [studie](https://doi.org/10.1016/j.isci.2026.116900), kterou v časopise iScience zveřejnil tým z Vídně, Budapešti a Mexika. V první části měřili mozky osmi psů, ve druhé dvanácti; šest z nich prošlo tunelem dvakrát, dohromady tedy šlo o čtrnáct zvířat, převážně border kolií. V první části pokusu výzkumníky nejvíc zaujalo, co se dělo při pohledu na usměvavou tvář ve srovnání s netečnou: rozsvítila se část spánkového laloku spolu s takzvaným kaudátním jádrem, oblastí spojenou s odměnou. „Aktivita v kaudátním jádru je obzvlášť zajímavá. Naznačuje, že šťastné lidské tváře mohou mít pro psy citovou váhu," říká Laura Cuaya, vedoucí autorka studie, dnes působící na Vídeňské univerzitě. Kaudátní jádro je stejná mozková oblast, která se u lidí i zvířat obvykle naladí, když čekají něco příjemného – jídlo, pochvalu, hru. Že zareagovala právě při pohledu na usměvavou tvář, napovídá, že šťastný výraz člověka pro psí mozek není jen neutrální obrázek, ale signál, který stojí za povšimnutí – a to i tehdy, když jde o tvář úplně cizího člověka na fotce. **💡 Zajímavost:** Nebyl to první pokus téhle výzkumné skupiny nahlédnout do psí hlavy při pohledu na lidskou tvář. Cuaya a Hernández-Pérez zkoumali stejnou otázku fMRI skenerem už v roce 2016 – tehdy ale jen na sedmi psech a bez rozlišování konkrétních emocí, jen s obecnou otázkou, jestli lidská tvář psí mozek vůbec zaujme. Ve druhé části pokusu, s dvanácti psy, výzkumníci přidali i zlostné, vystrašené a smutné tváře. Ukázalo se, že mozková aktivita při pohledu na strach vypadala jinak než při pohledu na zlost, a jinak než při pohledu na smutek – zlost a smutek samotné se ale od sebe odlišit nepodařilo. I tak jde podle autorů o první přímý důkaz, že se psí mozek alespoň na některé nepříjemné výrazy tváře „naladí" jinak, ne že by je všechny bral jako jedno a totéž „něco není v pořádku". Sami autoři zároveň upozorňují na důležitou hranici: že se mozková aktivita liší, ještě neznamená jistotu, že to konkrétní pes navenek, ve svém chování, skutečně pozná a rozliší. „Lidé jsou opravdu dobří v odhalování drobných detailů na tváři, a psi na tom jsou podobně. Právě to je na nich tak zajímavé," dodává Raúl Hernández-Pérez, první autor studie – podle něj právě zkoumání psího mozku může ukázat, jaké změny se u psů vyvinuly, aby dokázali tak dobře odhadovat, co lidé prožívají. Nejde přitom o to, že by pes prožíval radost úplně stejně jako člověk – to studie netvrdí. Ukazuje jen, že se jeho mozek na některé výrazy chová jinak. Autoři k tomu dodávají důležitou opatrnost: šlo hlavně o border kolie, plemeno mimořádně vnímavé k lidem, a navíc o domácí mazlíčky z milujících rodin. Toulaví nebo venkovní psi, kteří žijí v úplně jiném sociálním světě, mohou lidské signály zpracovávat jinak – výsledek tak nemusí platit stejně pro každého psa. Záměrně také použili fotky cizích lidí, ne majitelů, aby výsledek nezkreslila známá tvář. [Podle dřívějšího výzkumu](https://doi.org/10.1007/s10071-013-0668-1) přitom psi lépe rozumí emočním výrazům svého majitele než cizího člověka. V běžném životě navíc pes nečte jen nehybnou fotku obličeje – všímá si i tónu hlasu, řeči těla a čichu. Podobně jemné sluchové rozlišování ostatně už dřív ukázala i studie, podle které [psí maminky poznají podle kňučení svá vlastní štěňata](/clanek/psi-maminky-rozpoznaji-sva-stenata-podle-knuceni-zjistili-vedci). Pro majitele psů z toho plyne aspoň obecné poučení, ne přímo závěr studie: dopřát psovi pohled do tváře nepřijde vniveč, protože obličej pro psí mozek očividně něco znamená. Čekat, že podle výrazu pozná přesně, co právě cítíte, je ale zatím jen přání – studie ukazuje jen to, že mozek na rozlišování výrazů má potřebné vybavení, ne že to pes v praxi spolehlivě umí u každého člověka a v každé situaci. Vědci k tomu poznamenávají, že jde o něco jiného než u lidí a jejich blízkých příbuzných primátů. „Když srovnáváme lidi s primáty, díváme se na schopnosti, které možná máme po společném předkovi. U psů je ten příběh úplně jiný," vysvětluje Cuaya. Psi se totiž vyvíjeli po boku člověka – [domestikace psa](https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC11428534/) sahá podle odhadů zpět zhruba patnáct tisíc let, možná i mnohem dál. „Chtěla bych, aby lidé viděli psy jako bytosti s emocemi. Vyvíjeli se s námi, aby rozuměli našim výrazům a spolupracovali s námi – a uvědomit si to může změnit, jak s nimi komunikujeme a jak o ně pečujeme," dodává Cuaya. Přesně kolik toho pes z lidské tváře doopravdy vyčte, studie nerozhoduje. Ať už je to cokoli, jedno je jisté: i tichý pohled do očí je mezi člověkem a psem rozhovorem obou stran, ne jen jedné. --- **Ověřeno z:** - Vídeňská univerzita — tisková zpráva o studii rozpoznávání lidských výrazů psím mozkem (11. srpna 2026) - iScience (Cell Press) — Hernández-Pérez a kol., "Dog brain representations of human facial expressions" (srpen 2026) - Animal Cognition — Merola a kol., studie o porozumění psů emočním výrazům majitele oproti cizímu člověku (2014) - PLOS ONE — Cuaya a kol., dřívější studie o aktivaci psího mozku při pohledu na lidské tváře (2016) *Při přípravě článku pomohla umělá inteligence dohledat zdroje, zpracovat základní strukturu článku a provést jazykovou korekturu. Výběr tématu, ověření faktů a konečnou podobu zajistila redakce Pozitivní zprávy.* --- Publikuje Pozitivní zprávy z.s. Obsah lze citovat s uvedením zdroje „Pozitivní zprávy" a odkazu na https://pozitivni-zpravy.cz/clanek/psi-mozek-se-na-lidsky-usmev-rozsviti-ukazala-rezonance.