Pracuje vám celý mozek, ne jen jeho pověstná desetina

Určitě jste to někdy slyšeli: prý využíváme jen deset procent svého mozku. Zní to lákavě — kdesi v hlavě nám leží ladem obrovská rezerva a stačí ji probudit, abychom se stali génii. Živí to filmy i knihy o skryté síle mysli. Jenže je to omyl. A dobrá zpráva zní: pracuje vám celý mozek, ne jen jeho pověstná desetina.

Neurovědci tuhle představu vyvracejí už desítky let. Moderní přístroje, které dokážou nahlédnout do živého mozku, ukázaly něco úplně jiného — že se zapojují všechny jeho části, jen ne všechny naráz a ne pořád stejně. Pojďme si projít, odkud se omyl vzal a jak to s naší hlavou doopravdy je.

Odkud se ten omyl vzal

Za mýtem nestojí žádný objev, ale řada nedorozumění. Na přelomu 19. a 20. století psal americký psycholog William James o tom, že běžný člověk využívá jen malou část svého duševního potenciálu. Mluvil ale o vůli, motivaci a nevyužitých schopnostech — nikdy neřekl, že spí devět desetin mozku, a nikdy žádné procento neuvedl.

Zlom přišel v roce 1936. Spisovatel Lowell Thomas napsal předmluvu k později slavné knize Dala Carnegieho o tom, jak jednat s lidmi, a Jamesovu myšlenku v ní přetavil do tvrdého čísla — prý průměrný člověk rozvine jen deset procent svých duševních schopností. Kniha se prodala v desítkách milionů výtisků a spolu s ní se rozletěl i omyl.

Často se navíc připisuje Albertu Einsteinovi, který jím měl vysvětlovat svůj génius. Žádný takový výrok se ale nikdy nepodařilo doložit — jde jen o další legendu, která mýtu dodala na věrohodnosti.

Zobrazování ukázalo pravdu

Nejsilnější důkaz přinesly přístroje, které umějí sledovat, které části mozku zrovna pracují — hlavně funkční magnetická rezonance, zkráceně fMRI, a takzvaná pozitronová tomografie. Fungují zjednodušeně tak, že měří, kam v mozku proudí víc krve a kyslíku, tedy kde se právě „topí".

A výsledek je jednoznačný. Většina mozku je v provozu po většinu času, i když člověk dělá úplně jednoduchou věc, shrnují vědci. Aktivní zůstává mozek dokonce i ve chvíli, kdy odpočíváme nebo spíme. Neexistuje tedy žádná velká tmavá oblast, která by celý život jen nečinně ležela.

„Většina mozku je téměř neustále aktivní," říká americký neurolog Barry Gordon. Podobně to shrnují i vědci z amerického McGovernova institutu pro výzkum mozku při MIT: celý náš mozek je neustále v provozu a představa, že využíváme jen jeho desetinu, je „ze sta procent mýtus".

Proč by 90 procent nečinné tkáně nedávalo smysl

Že mozek nemá skrytou rezervu, napovídá i prostá logika. Mozek tvoří jen asi dvě procenta hmotnosti těla, ale spotřebuje kolem dvaceti procent veškeré energie a kyslíku. Je to zdaleka nejnáročnější orgán, jaký máme.

Kdyby devět desetin této drahé tkáně jen tak spalo, byla by to z pohledu vývoje ohromná ztráta — příroda by si takový přepych nemohla dovolit a nečinnou část by dávno „vypnula". To, že mozek udržuje v chodu celý, je samo o sobě důkazem, že ho celý potřebujeme.

Napovídají to i zkušenosti z medicíny. Neurovědec Barry Beyerstein shrnul, že prakticky neexistuje oblast mozku, kterou by šlo poškodit — třeba mozkovou mrtvicí nebo úrazem — aniž by to pacientovi něco nevzalo. Ani při operacích, kdy lékaři jemně dráždí jednotlivá místa mozku, nenašli žádné „hluché" plochy bez funkce. Jak Beyerstein trefně poznamenal, v hlavě nemáme žádnou rezervní pneumatiku, která by čekala na nasazení.

Neznamená to, že mozek „jede naplno" pořád

Pozor ale na druhý extrém. Vyvrácení mýtu neznamená, že by nám v každém okamžiku pálily všechny mozkové buňky současně. Tak to nefunguje a ani by to nebylo dobře.

V daný moment pracuje vždy jen část buněk — ta, kterou zrovna potřebujeme. Některé buňky se ozvou jen jednou za pár minut, jiné klidně stokrát za vteřinu, podle toho, co právě děláme. Když čteme, zapojují se jiné oblasti než když jdeme po schodech nebo posloucháme hudbu.

Přesnější je to říct takto: během běžného dne se prostřídá a zapojí prakticky celý mozek, jen ne všechno najednou. Žádná jeho velká část neleží trvale ladem. To je to, co vědci myslí, když říkají, že mozek používáme celý — ne že by v jediné vteřině svítil naplno jako rozsvícený lustr.

Jeden z nejhouževnatějších omylů o mozku

Přestože je mýtus dávno vyvrácený, drží se pozoruhodně houževnatě. Patří k takzvaným neuromýtům — rozšířeným, ale nesprávným představám o mozku, které se objevují i ve školství a mezi učiteli. Právě proto na ně odborníci opakovaně upozorňují.

Proč je tak těžké se ho zbavit? Nejspíš proto, že je hezký. Slibuje, že v sobě máme netušený potenciál, který stačí odemknout. Přiživují ho filmy o hrdinech, kteří „odemknou" zbytek mozku a získají nadlidské schopnosti, i nabídky zázračných kurzů, jak probudit skrytou genialitu. Realita je ovšem méně dramatická a zároveň příjemnější.

Dobrá zpráva na závěr

Nemáte v hlavě devadesát procent nevyužité kapacity, kterou promarňujete. To může znít jako zklamání, ale je to naopak výborná zpráva. Znamená to, že váš mozek není z velké části vypnutý — pracuje naplno, jen chytře a úsporně, buňku po buňce podle toho, co zrovna potřebujete.

Pozoruhodný přitom není kvůli nějaké skryté rezervě, ale právě proto, jak dokonale a hospodárně zapojuje všechno, co má. Takže až příště někdo prohlásí, že využíváme jen deset procent mozku, můžete s klidem odpovědět, že ten váš jede celý.