Emoce a vzpomínky místo statistik. Historikové nově zachycují dějiny tak, jak je lidé opravdu prožili

Každodenní život ve stínu války, normalizace či v období pandemie. Databáze dějin všedního dne sbírá příběhy obyčejných lidí za posledních 150 let, a doplňuje tak dějiny psané významnými osobnostmi a vládci.

Databázi provozuje Historický ústav Akademie věd České republiky (AV ČR) a zatím čítá asi 500 materiálů. Obsahuje osobní i rodinné paměti, deníky, fotografie, výstřižky z novin či kopie osobních dokladů. Zhruba polovinu sbírky pak tvoří vzpomínky na války a meziválečné období. Cílem projektu je zaznamenat historii tvořenou těmi, kdo ji skutečně prožili.

„Když jsme prošli překážkami, objevil se před námi malý lesík. Za ním se v ranním šeru rýsovaly ruské pozice – tiché, spící. Po louce nám přes cestu přeběhl vyplašený zajíc. To jsme pokládali za špatné znamení. Sotva jsme se u lesíka usadili, ozvala se v dáli temná rána z děla. Nesla se dunivě celým krajem. Za ní pak druhá, třetí – pak svištění nad našimi hlavami. Za chvilku to hučelo nad námi, před námi, vedle nás. Nastal děs v našich řadách, mnohého napadly zaječí úmysly. Děla řvala a střely dopadaly do ruských pozic po celé délce gorlické fronty až k Užockému průsmyku,“ zavzpomínal na svou účast na východní frontě první světové války pan Středa, obecní kronikář z Červeného Kostelce, který bojoval v rakousko-uherském pluku.

V databázi lze volně vyhledávat a přispívat do ní. Je určená nejen badatelům a studentům, ale i široké veřejnosti se zájmem o historii. Své příběhy mohou lidé posílat na e-mailovou adresu ddvd@hiu.cas.cz. Autoři sbírky nyní uvítají především vzpomínky z doby normalizace a příběhy z posledních dvou let. Do budoucna chce Historický ústav AV ČR ročně vydávat jednu až dvě knihy plné „obyčejné historie“.