Inspirace z knihovny: Oceňovaná Boží hora zprostředkovává atmosféru chudinské Neapole

Snad každý si vybaví hladovost mládí, která je v pubertě doslova spalující. I pouhý vzduch chutná tak nějak jinak. Přesně do tohoto období přenese čtenáře Erri De Luca ve své útlé knize Boží hora. V díle vypráví poetický příběh třináctiletého chlapce, který začíná chodit do práce, ale také prožívá první lásku… a nejen to.

Boží hora je útlounká kniha malého rozsahu, která sestává z několika střípků, z nichž většina nezabere více než jednu stranu. Nejedná se přitom o jednoduchou oddechovou četbu. Právě její hloubka nejspíš může za ocenění, které dílo obdrželo. V Itálii byla kniha poprvé publikovaná v roce 2001, přičemž od té doby se dočkala několika reedic. Ve Francii za ni v roce 2002 získal autor Erri De Luca cenu Femina étranger. V domovské Itálii je jednasedmdesátiletý romanopisec označován za autora desetiletí. Zkrátka a jednoduše spisovatele předchází jeho pověst, které však skutečně dostál.

Hlavní hrdina knihy je třináctiletý chlapec, který žije v chudé neapolské čtvrti Montedidio. Její jméno se vztahuje k názvu publikace – odkazuje na zmiňovanou Boží horu. Chlapec při práci v truhlářství potkává starého židovského ševce a zároveň mudrce, který pochází z východní Evropy a má za sebou hrůzy holocaustu. Dílo věrně zachycuje atmosféru Neapole 50. let 20. století.

Ačkoliv se hlavní dějová linka nemusí zdát kdovíjak veselá, podstatné je vyznění celého příběhu. Hlavním poselstvím je to, že život je krásný, ačkoliv karty, s nimiž hrajeme, nemusí být rozdány zrovna nejlépe. I když je náš osud těžký, přesto se v každém dni nachází několik maličkostí a drobností, pro které stojí za to žít. Všechny postavy zde mají jak své kladné, tak i negativní stránky. Autor je nehodnotí, a díky němu ani čtenář. Lidé se svými neduhy jsou zde přijímání tak, jak jsou.

Slovo autorky článku:

K sehnání této knihy mě motivovala Veronika Hurdová alias Krkavčí matka, která ji zařadila do seznamu nejlepších knih, které v uplynulém roce přečetla. Jedná se o sice drobnou knihu, avšak je plná myšlenek. Je proto potřeba v její četbě zvolnit a dávkovat si ji postupně. Jen pozornému oku čtenáře totiž neunikne poselství, které v sobě nese.