Elektřinu má už 92 procent lidí na Zemi, ukazuje nová zpráva

Do roku 2015 svítila ve vesnici Bisanti na severu Nigérie jen hrstka ze dvou stovek domácností — a i ta si elektřinu vyráběla sama, benzinovým generátorem. Ostatní si svítili petrolejkami, svíčkami nebo otevřeným ohněm. Pak tam místní firma s podporou nigerijské rozvojové banky, OSN a technického spolku IEEE postavila malou solární síť o výkonu 40 kilowatt — a elektřinu měly najednou všechny domácnosti ve vesnici, asi šestnáct set lidí. Podle popisu Světové banky se v Bisanti kvůli tomu prodloužila otevírací doba obchodů, pouliční osvětlení zpřístupnilo hlavní ulici i po setmění a zemědělci si snáz zpracovávají kukuřici a maniok. Elektřinu si obyvatelé platí průběžně podle spotřeby, podobně jako předplacený telefonní tarif, a několik místních se naučilo síť samo obsluhovat a opravovat.

Co ukazuje letošní zpráva o elektrifikaci

Bisanti je jen jeden z tisíců podobných příběhů, které dohromady tvoří jedno z nejméně slyšených dobrých čísel dneška. Podle letošní zprávy Sledování cíle SDG7 — sedmého z globálních cílů OSN, který slibuje elektřinu a čisté vaření pro všechny do roku 2030, a společně ji sestavily Mezinárodní energetická agentura, Mezinárodní agentura pro obnovitelné zdroje, statistický odbor OSN, Světová banka a Světová zdravotnická organizace — mělo v roce 2024 přístup k elektřině 92 procent lidstva. Bez proudu zůstávalo 655 milionů lidí. Přístup k elektřině nově získalo 89 milionů lidí, ale populace zároveň rostla, takže se počet lidí bez elektřiny meziročně snížil jen o 11,5 milionu. Tempo elektrifikace navíc kleslo zhruba na polovinu toho, jaké bylo mezi lety 2010 a 2020.

Pokrok je nerovnoměrný. Střední a jižní Asie propast v uplynulé dekádě téměř zavřely: mezi lety 2010 a 2023 tam počet lidí bez elektřiny klesl ze 414 milionů na pouhých 27 milionů — tedy zhruba na patnáctinu. Subsaharská Afrika se za zhruba stejné období vydala opačným směrem: dnes tam žije 86 procent všech lidí na světě bez elektřiny, v roce 2010 to bylo 49 procent. Loňská edice téže zprávy uváděla ještě 666 milionů lidí bez proudu, z toho 85 procent v subsaharské Africe. Guangzhe Chen ze Světové banky k tomu tehdy řekl: „Do splnění cílů SDG7 zbývá pět let, a je nezbytné zrychlit budování elektrických přípojek, zejména v subsaharské Africe […]."

Reagovat na to má společný plán Světové banky a Africké rozvojové banky zvaný Mise 300 — připojit v Africe k elektřině do roku 2030 celkem 300 milionů lidí, z toho 250 milionů má na starosti Světová banka a zbylých 50 milionů Africká rozvojová banka. Zhruba polovina domácností se má připojit rozšířením klasické elektrické sítě, zbytek pak přes mimosíťová řešení, jako jsou solární mini-sítě podobné té v Bisanti nebo malé domácí solární systémy. Podle tiskové zprávy z letošního června se k síti už podařilo připojit přes 50 milionů lidí ve 40 zemích.

Chudoba klesá na nové minimum

Podobně nenápadně dobrou zprávou je vývoj extrémní chudoby. Podle březnového odhadu Světové banky klesá podíl lidí žijících v extrémní chudobě z 10,4 procenta v roce 2024 — tedy 847 milionů lidí — na 10,0 procenta v odhadu pro letošní rok. Chudoba se přitom dnes už měří hranicí 3 dolarů na den; loni v červnu ji banka přepočítala z dřívějších 2,15 dolaru podle nových srovnání cenových hladin mezi zeměmi. Tři dolary, přepočtené na kupní sílu dané země, zhruba odpovídají tomu, co si člověk koupí za tři dolary v USA — jde tedy o hranici holého přežití, ne o důstojný příjem.

Úspěch se ale nerozděluje rovnoměrně. Hlavním motorem dlouhodobého poklesu byl podle Světové banky trvalý a široce založený hospodářský růst ve východní a jižní Asii — v zemích, které byly ještě před pár desetiletími mezi nejchudšími na světě, dnes žije v extrémní chudobě už jen malý zlomek lidí. Subsaharské Africe se teprve v roce 2025 podařilo vrátit na úroveň chudoby, jakou měla před covidovou pandemií, a soustředí se v ní většina lidí, kteří v extrémní chudobě zůstávají. Zvlášť těžko se chudoba snižuje ve skupině 43 zemí, kde se pokrok podle červnové zprávy Světové banky zastavil nebo dokonce obrátil zpět — obvykle tam, kde se kombinuje ozbrojený konflikt, slabé instituce a málo pracovních příležitostí.

Dvě čísla, jeden vzorec

Elektřina a příjem spolu úzce souvisejí — bez proudu se hůř provozuje obchod, zpracovávají plodiny nebo prodlužuje pracovní den, a chudé domácnosti si elektřinu často nemohou dovolit ani tam, kde síť existuje. Není proto náhoda, že se mapa lidí bez elektřiny a mapa extrémní chudoby shodně soustřeďují nad stejným místem planety — subsaharskou Afrikou. Bisanti je ukázkou, jak se ten kruh dá prolomit i bez velké centrální elektrárny — stačila jedna malá solární síť a mezinárodní partnerství, které za ni zaplatilo.

Mise 300 i každoroční aktualizace čísel o chudobě ukazují, že mezinárodní instituce vědí, kde přesně mají v příštích letech soustředit peníze i pozornost. Do roku 2030 má být v Africe k elektřině připojeno celkem 300 milionů lidí — tedy ještě zhruba čtvrt miliardy nad dnešní stav — a s každým dalším připojeným člověkem o kousek klesne i šance, že v chudobě zůstane uvězněný.

---

Ověřeno z:

• IEA, IRENA, OSN, Světová banka a WHO — zpráva Tracking SDG7 (24. června 2026, data za 2024)
• Světová banka — tisková zpráva o Misi 300 (16. června 2026)
• Světová banka — aktualizace globální chudoby (březen 2026)
• Světová banka — o solárních mini-sítích v Nigérii, vesnice Bisanti
• Our World in Data — historický vývoj extrémní chudoby