Čeští dárci plazmy pomáhají pacientům v celé Evropě

Krevní plazma je nažloutlá tekutá složka krve a pro moderní medicínu je nenahraditelná. Vyrábějí se z ní léky pro lidi s poruchami imunity, s poruchami srážlivosti krve i s některými vzácnými dědičnými nemocemi — tedy pro pacienty, kteří na ní bývají doslova životně závislí. Většina Evropy přitom tyto léky nedokáže vyrobit jen z vlastních zdrojů a značnou část suroviny musí dovážet až ze zámoří. Česko je v tomto ohledu příjemná výjimka: dárců je u nás tolik, že plazmy máme víc, než sami spotřebujeme — a o ten přebytek se dělíme s ostatními.

Nadbytek, který má konkrétní číslo

Že Česko patří mezi plazmové velmoci, se dá doložit čísly. Podle údajů z roku 2019 bylo v tuzemsku registrováno kolem 120 tisíc dárců krevní plazmy. K pokrytí spotřeby léků, které se vyrobí a použijí přímo v Česku, by přitom podle odborných společností stačilo asi 40 tisíc dárců. Jinými slovy: darovat plazmu chodí zhruba o 80 tisíc lidí víc, než kolik by pro domácí potřebu bylo nutné. Novější odhady jsou ještě vyšší — okolo 160 tisíc dárců.

Rozdíl je obrovský. Ministerstvo zdravotnictví uvádí, že objem plazmy vyvezené k dalšímu zpracování přesahuje nejméně trojnásobek množství, které je potřeba na léky pro tuzemské pacienty. Právě tenhle přebytek je důvod, proč česká plazma putuje i za hranice — jako surovina pro výrobu léčiv v zemích, které si samy nevystačí. Domácí pacienti mají díky tomu své zajištěno a to, co zbude, se neztratí, ale najde využití jinde.

Proč zbytek Evropy dárce shání

Evropa jako celek soběstačná není. Podle odborných odhadů se nejméně 40 procent plazmy, z níž se v Evropě vyrábějí léky, musí dovážet ze Spojených států. Poptávka po lécích z plazmy navíc rok od roku roste rychleji, než stačí přibývat dárců, a v některých zemích je závislost na dovozu ještě citelnější.

Důvod evropského nedostatku je z velké části organizační. Řada zemí — třeba Francie, Itálie, Španělsko nebo Polsko — placené dárcovství v soukromých centrech neumožňuje nebo výrazně omezuje, a dárců se jim proto nedostává. Naopak Česko spolu s Německem, Rakouskem a Maďarskem patří ke čtveřici států, které jako jediné v Evropské unii odběr plazmy v soukromých zařízeních za odměnu povolují, a fakticky tím dorovnávají chybějící množství pro ostatní. Bez těchto čtyř zemí by evropská závislost na dovozu ze zámoří byla ještě větší.

Komu darovaná plazma pomáhá

Za suchými čísly jsou konkrétní lidé. Na léky z plazmy je v Evropě odkázáno více než 300 tisíc pacientů a jejich spotřeba je vysoká. Člověk s vrozenou poruchou imunity spotřebuje za jediný rok léky vyrobené přibližně ze 130 darování. U pacienta s hemofilií, tedy poruchou srážlivosti krve, může jít až o 1 200 odběrů ročně a u pacientů s deficitem alfa-1 antitrypsinu (takzvaná nemoc Alfa-1) kolem 900 darování za rok.

Když to člověk domyslí, jde o tichou solidaritu velkého rozsahu: aby mohl žít jeden pacient s hemofilií, musí se ve prospěch jeho léků sejít stovky darování od lidí, kteří ho nikdy neuvidí. Právě proto má vysoký počet dárců tak konkrétní dopad — každý pravidelný dárce reálně drží nad vodou léčbu někoho jiného. A protože jde o léky, které se z ničeho jiného vyrobit nedají, není za dárce plazmy zatím žádná náhrada.

Darovat je ochotná většina Čechů

Dobrá česká pozice není náhoda a nejspíš vydrží. Podle průzkumu agentury Ipsos z června 2025 jsou dvě třetiny Čechů ochotné krevní plazmu darovat a skoro čtyři z deseti dotázaných uvádějí, že už darují pravidelně. Ochota je tedy vysoká a nová centra i zavedení dárci ji drží. Průzkum zároveň ukázal, kde je ještě rezerva: třetina lidí se domnívá, že vhodným dárcem není, a téměř pětina vůbec nezná pravidla — přitom právě tyhle obavy odrazují víc než samotný odběr.

Svou roli hraje i to, že darování je dobře dostupné a jednoduché. Kdo chce pomoct, může se objednat v některém z odběrových center po celé republice a před prvním odběrem projde krátkým lékařským vyšetřením, aby bylo jisté, že darování nic nebrání.

Jak samotný odběr probíhá

Darování plazmy je bezpečné a pro tělo šetrné. Při odběru se z krve oddělí právě jen plazma a zbytek — červené krvinky a další složky — se dárci hned vrací zpět. Díky tomu tělo ztrátu rychle nahradí a plazmu je možné darovat výrazně častěji než plnou krev, zpravidla až dvakrát za měsíc. Plná krev se pro srovnání daruje jen několikrát do roka, protože její obnova trvá tělu déle; plazma se přitom vrací zpět zhruba do dvou dnů.

Samotný odběr zabere o něco více času než darování krve a dárce u něj pohodlně sedí nebo leží. Za tu chvíli ale vznikne surovina, ze které se vyrobí léky pro někoho, kdo bez nich nedokáže žít. A protože Čechů ochotných darovat je dost, může být Česko i nadále tím, kdo v Evropě pomáhá zaplnit mezeru — nenápadně, ale ve velkém.