Česko má po 17 letech zlato z MS v orientačním běhu

Zlatý týden v Janově

Na mistrovství světa v italském Janově získala 7. července 2026 dvacetiletá Lucie Dittrichová z Kroměříže bronz ve sprintu jednotlivců – první medaili pro Česko z mistrovství světa po čtrnácti letech, od zlata mužské štafety v roce 2012. „Ještě tomu nemůžu uvěřit, nemám slova. Dnešní trať vyžadovala zpomalit, a já jsem to udělala dost. Neudělala jsem žádnou velkou chybu," řekla po závodě podle Deníku. Její cesta k bronzu přitom nebyla přímočará – v roce 2022 ji zabrzdila únavová zlomenina, kvůli které musela na čas přerušit trénink. Už jako juniorka ale patřila ke světové špičce: v roce 2023 se stala juniorskou mistryní světa na klasické trati a letos přidala první velký úspěch mezi dospělými.

O tři dny později, 10. července, na stejném šampionátu senzačně zvítězila v takzvaném knock-out sprintu (vyřazovací disciplíně, kde postupně vypadávají nejpomalejší) sedmadvacetiletá Tereza Rauturier, která dnes závodí za Slavii Liberec – první český individuální titul mistryně světa od roku 2009, kdy vyhrála Dana Brožková na domácí půdě. Rauturier přitom ve stejném sprintu o tři dny dřív skončila čtvrtá a v individuálních závodech letošního Světového poháru předtím na stupně vítězů nedosáhla – byla ale členkou smíšené štafety, která krátce předtím ve Švédsku brala stříbro. „Je to boží, ještě to nemám zpracované, ale medaile je tady," popsala podle Deníku své pocity těsně po dojezdu. Za jediný týden tak čeští orientační běžci vybojovali v Itálii dvě individuální medaile mistrovství světa, což se předchozích čtrnáct let nepodařilo ani jednou.

Proč je orientační běh tak náročný

Na rozdíl od klasického běhu na trati nejde jen o rychlost. Závodník dostane na startu podrobnou mapu s vyznačenými kontrolními stanovišti, která musí najít ve správném pořadí a v co nejkratším čase – cestu mezi nimi si ale volí sám. Na každém stanovišti pak přiloží elektronický čip ke snímači, který zaznamená čas průchodu, takže se dá zpětně přesně dohledat, kde závodník ztratil nebo naopak získal vteřiny. Úspěch tak závisí na kombinaci fyzické kondice a schopnosti za běhu rychle číst mapu, odhadovat nejrychlejší trasu terénem a nedělat chyby pod tlakem – i drobné zaváhání s buzolou může stát desítky vteřin a s nimi medaili.

Disciplína knock-out sprint, ve které vyhrála Rauturier, navíc přidává ještě jeden stresový prvek: závodníci postupují přes kvalifikaci, čtvrtfinále a semifinále, přičemž v každém kole nejpomalejší vypadávají, až se ve finále utkává jen hrstka nejlepších přímo proti sobě na krátké trati. Pro diváky je to výrazně čitelnější a napínavější formát než klasické časovky, kde běžci startují postupně po jednom a výsledky se dozvídají až z tabulky. Právě tahle kombinace hlavy a nohou dělá ze sportu, o kterém většina Čechů ví jen málo, disciplínu, ve které dokáže domácí reprezentace překvapit i tradiční severské velmoci Norsko a Švédsko.

Jak silná je česká scéna

Úspěch v Janově nepřišel odnikud. Podle Světa běhu získala česká smíšená štafeta ve složení Rauturier, Jakub Glonek, Tomáš Křivda a Lucie Dittrichová jen o pár týdnů dřív stříbro na druhém kole Světového poháru ve švédském Skaře, se ztrátou pouhých 25 vteřin na vítězné Norsko. V samotném Janově pak podle Českého svazu orientačních sportů česká smíšená štafeta doběhla šestá, se ztrátou necelé dvě minuty na vítěznou švýcarskou sestavu (2. Švédsko, 3. Norsko) – bez medaile, ale pořád slušný výsledek v silné konkurenci. Mužský reprezentant Jakub Glonek pak doběhl ve sprintu jednotlivců osmý, o pouhých 29 vteřin za bronzem – i to je na poměry, kdy o medaile ve špičkovém orientačním běhu tradičně bojují hlavně skandinávské a švýcarské týmy, víc než slušný výsledek.

Za takhle širokou výkonností stojí i poměrně rozvinutá základna doma: podle Českého svazu orientačních sportů v Česku pro rok 2026 zaregistrovalo své závodníky 191 klubů (na konci předchozího roku jich svaz evidoval 201) a dohromady mají přes 11 300 registrovaných závodníků – tedy základnu, ze které se dá dlouhodobě vychovávat reprezentace schopná konkurovat na světové úrovni. Kluby přitom fungují po celé republice, od velkých měst po menší oddíly, takže talenty vyrůstají z celého Česka, ne jen z Prahy nebo Brna.

Kde je uvidíte naživo

Kdo by chtěl zažít podobné napětí naživo a ne jen ze záznamu, nemusí čekat na další mistrovství světa. Ve dnech 5. až 9. srpna 2026 hostí Vyšší Brod u Lipna nad Vltavou přímo v Česku další kolo Světového poháru, kam by se měla sjet stejná světová špička, která teď válí v Itálii. Závod se pro diváky soustředí do jedné arény na louce u bývalé osady Martínkov kousek od Vyššího Brodu, obklopené ze všech stran lesy. Odtud je vidět, jak závodníci dobíhají doslova s mapou v ruce a hledají poslední kontroly pod tlakem publika – v orientačním běhu je totiž právě dojezd tím nejnapínavějším okamžikem.

Kdo by si po sledování chtěl orientační běh rovnou i vyzkoušet, nemusí kupovat drahé vybavení ani se hlásit do klubu. Oblastní závody, které po celé republice pořádají regionální oddíly Českého svazu orientačních sportů, často nabízejí i jednodušší trasy pro nováčky (bývají značené písmenem „P"), kde stačí základní destičková buzola a schopnost číst speciální mapu pro orientační běh – ta je mnohem podrobnější než běžná turistická a používá vlastní značky. Právě z regionálních oddílů rozesetých po celé republice časem vyrůstají i budoucí mistryně světa. Pro každého, koho výsledky z Janova nadchly, je srpnový závod ve Vyšším Brodě příležitost vidět světovou špičku – a nejspíš i české medailistky – na vlastní oči (kdo přesně nastoupí, bude jasné podle nominace a startovní listiny). A možná strávit odpoledne v přírodě jinak, než jen sledováním výsledků na mobilu.