Česko je už čtvrté v EU v recyklaci plastových obalů

Když se řekne, v čem je Česko světová jednička, málokoho napadne třídění odpadu. Přitom právě tady patříme dlouhodobě k evropské špičce — a čísla za rok 2024 to jen potvrzují. Barevné kontejnery, které dnes bereme jako samozřejmost, z nás udělaly jeden z nejpilnějších národů v recyklaci.

Nejlépe to shrnuje jeden údaj z dílny autorizované obalové společnosti EKO-KOM, která systém třídění v Česku provozuje: v recyklaci plastových obalů se Česko podle dat Eurostatu řadí na čtvrté nejlepší místo v celé Evropské unii. A není to náhoda ani výkyv jednoho roku.

Přes milion kontejnerů a skoro celá republika

Základ úspěchu je hustá síť sběrných nádob. Na přelomu druhého a třetího čtvrtletí roku 2024 překročil počet kontejnerů na papír, plast, sklo, kovy a nápojové kartony jeden milion kusů. Z toho je zhruba 348 tisíc barevných kontejnerů na veřejných místech a přes 650 tisíc menších nádob přímo u domů a bytů. K nejbližšímu místu na třídění to tak většina lidí má jen pár kroků.

Do systému je navíc zapojená prakticky celá země. V roce 2024 pokrýval devětadevadesát procent obyvatel a byl v něm přes šest tisíc obcí. Třídění se tím z výsady velkých měst dávno stalo běžnou součástí života i na malých vesnicích. Celý systém navíc financují firmy, které obaly vyrábějí a dovážejí — samotné třídění tak domácnosti nestojí ani korunu, což je jeden z důvodů, proč se do něj zapojilo tolik lidí.

Vytřídíme čím dál víc

Roste nejen počet nádob, ale i to, kolik do nich toho lidé skutečně dají. Z dat EKO-KOM je vidět jasný a vytrvalý vzestup. U plastu se průměrná výtěžnost na jednoho obyvatele zvedla z 16,3 kilogramu v roce 2020 na 18,1 kilogramu v roce 2024. U papíru vzrostla ze 21,4 na 22,6 kilogramu na osobu. Zdánlivě drobné přírůstky, ale vynásobené deseti miliony obyvatel z nich jsou tisíce tun surovin, které se vracejí zpět do oběhu místo na skládku.

A hlavně — vytříděný odpad se opravdu zpracuje. V roce 2024 vzniklo v Česku bezmála 1,28 milionu tun obalů a přes 1,17 milionu tun z nich se podařilo recyklovat nebo energeticky využít — tedy více než devět z deseti. To je právě to, co dělá z třídění smysluplný krok, a ne jen přesouvání odpadu z jedné popelnice do druhé.

Pěkné na tom je, že vytříděný obal dostane další život. Z PET lahví se stávají vlákna do oblečení, spacáků nebo koberců, ale i nové lahve. Sešlápnutý papír se promění v nový papír a lepenku, sklo se dá přetavovat prakticky donekonečna bez ztráty kvality a z plechovek vznikají zase plechovky. Každá vytříděná surovina tak šetří tu, kterou by jinak bylo potřeba nově vytěžit nebo vyrobit — a s ní i energii.

Mezi nejlepšími v Evropě

Že Česko drží krok se špičkou, potvrzuje mezinárodní srovnání. Zatímco v celé Evropské unii se v roce 2023 recyklovalo zhruba 42 procent plastových obalů, Česko si vede výrazně lépe a evropské cíle na recyklaci plastů podle Eurostatu už několik let přeplňuje. Právě u plastů, které patří k nejsledovanějším a nejhůře zpracovatelným obalům, se tak řadíme mezi čtyři nejúspěšnější státy unie.

Je to o to cennější, že plasty jsou pro recyklaci nejtvrdší oříšek. Zatímco sklo nebo papír se zpracovávají poměrně snadno, u plastů záleží na druhu, čistotě i barvě. To, že se s nimi Česko dokáže poprat lépe než většina Evropy, svědčí o kvalitní infrastruktuře i o tom, že lidé třídí poctivě.

Co nás čeká: zálohování lahví a plechovek

Česko navíc chystá další velký krok. Vláda schválila návrh povinného zálohování nápojových PET lahví a plechovek. V praxi to bude znamenat, že nakupující složí za každou lahev nebo plechovku vratnou zálohu čtyři koruny, kterou dostane zpět po vrácení obalu — ať nakupuje ve velkém supermarketu, malém krámku, nebo na internetu.

Cílem systému je získat zpět k recyklaci až devadesát procent všech prodaných nápojových obalů do roku 2029; ročně by jím mělo projít zhruba 2,5 miliardy kusů. Vratná místa mají být v prodejnách a na čerpacích stanicích nad padesát metrů čtverečních — dohromady jich má být přes jedenáct tisíc. Zálohování se osvědčilo v řadě evropských zemí a slibuje, že z ulic a přírody zmizí velká část poházených lahví a plechovek.

Malý zvyk s velkým dopadem

Příběh českého třídění je hezký důkaz, že když se drobný každodenní zvyk rozšíří mezi celý národ, umí to hory přenášet. Vhodit lahev do žlutého kontejneru zabere pár vteřin, ale ve výsledku z toho jsou statisíce tun surovin, které nekončí na skládce, a čtvrté místo v celé Evropské unii. Málokterá činnost přinese s tak malým úsilím tak hmatatelný výsledek pro krajinu i budoucí generace.

Pomoct může každý a stačí přitom pár drobností. Lahve a kartony vyplatí sešlápnout, aby v kontejneru nezabíraly zbytečně místo, obaly stačí zbavit hrubých zbytků a nemusí se dokonale mýt. A když si člověk není jistý, kam co patří, poradí barevné popisky na kontejnerech i bezplatné aplikace, které poznají obal podle čárového kódu. Málo práce, velký rozdíl.

Za tím úspěchem přitom nestojí žádná velká technologie, ale obyčejná vytrvalost milionů lidí, kteří den co den poctivě třídí. A to je možná ta nejlepší zpráva — protože stačí, abychom v tom pokračovali, a Česko zůstane tam, kde je: mezi nejlepšími v Evropě.