140 seniorů našlo nový smysl. Chodí číst dětem do školek

„Kdybych nezačala s dobrovolnictvím, už tady nejsem." Irena tuhle větu neřekla jen tak do větru. Je jí devětasedmdesát a v místní mateřské škole ji děti znají jako „pohádkovou babičku" — jednou týdně jim čte pohádky, druhý den zase jezdí za seniory do domovů, kde s nimi tráví čas u ručních prací. Ředitelka organizace, která ji s dětmi i seniory propojila, o ní říká, že „úplně tím rozkvetla, jako by se z ní stal jiný člověk".

Co přesně Letokruh dělá

Za změnou stojí pražská nezisková organizace Letokruh, kterou od roku 2018 vede ředitelka Kateřina Karbanová. Cíl je jednoduchý: dát lidem v „zralém věku" možnost být dál užiteční, mít pravidelný program a nová přátelství — místo pocitu, že už do ničeho nepatří. Organizace má vlastní akreditovaný program s příhodným názvem Dobrovolnictví zralého věku — seniory vybírá, proškolí a pak je postupně propojuje s konkrétní institucí nebo člověkem, který jejich čas potřebuje.

Letokruh dnes zapojuje zhruba 140 seniorských dobrovolníků. Ti chodí číst dětem do školek a na základní školy, navštěvují vrstevníky v domovech pro seniory nebo doma a tráví s nimi čas u ručních prací, jejichž výrobky se pak prodávají na jarmarcích. Podle ředitelky je hlavním motivem u většiny dobrovolníků pocit, že by jinak byli „k ničemu" — a dobrovolnictví jim tenhle pocit bere.

Podobný příběh jako Irena má i Jiří, kterému děti říkají „pohádkový dědeček". Chodil číst dětem na pražskou základní školu, prvňákům a druhákům — klasické české pohádky. „Mnohé děti potřebují něhu, lásku a mnohé také dobré slovo," napsal Jiří organizaci ve vzkazu ještě v roce 2021, kdy se kvůli pandemii dětem na chvíli nemohl věnovat. Dodal, že se k nim chce vrátit, „pokud to bude jen trochu možné" — přesně to, co dnes u Letokruhu dělají desítky dalších seniorů jako on.

Jak vypadá dobrovolnictví seniorů v číslech

Podle stejného průzkumu ČSÚ z druhé poloviny roku 2023 se dobrovolnictví v Česku věnovalo 19,2 procenta lidí starších patnácti let, tedy přes 1,6 milionu lidí. Mezi všemi dobrovolníky tvoří senioři nad 65 let necelou pětinu — 18 procent, skoro 300 tisíc lidí. Nejpočetnější skupinou jsou lidé mezi 25 a 64 lety, na které dohromady připadají skoro tři čtvrtiny všech dobrovolníků. Mezi seniorskými dobrovolníky navíc výrazně převažují ženy, tvoří skoro dvě třetiny.

Nejčastěji přitom senioři podle průzkumu pomáhají velmi prakticky — nakupují sousedům nebo známým, muži se navíc starají o sekání trávy a údržbu zeleně, ženy sbírají a darují oblečení. Celostátně přitom u dobrovolníků všech věkových skupin převažuje organizovaná forma pomoci přes nějakou instituci či spolek, zbytek tvoří přímá pomoc bez zprostředkování. Programy jako Letokruh, kde se dobrovolník proškolí a propojí s konkrétní institucí, tak zapadají do širšího trendu — a seniorovi navíc dávají něco, co sousedská výpomoc nenabídne: pravidelný kontakt s úplně novými lidmi, dětmi nebo vrstevníky, které by jinak v životě nepotkal.

Že je téma aktuální, potvrzuje i letošní kalendář: v dubnu 2026 uspořádal Letokruh se svým Regionálním dobrovolnickým centrem hl. m. Prahy konferenci Dobrovolnictví zralého věku — sál se po spuštění registrace zaplnil do posledního místa. Vystoupila na ní gerontoložka Iva Holmerová, zástupci ministerstva vnitra i práce a sociálních věcí, humanitární organizace ADRA a samotní seniorští dobrovolníci, kteří mluvili o vlastní zkušenosti. Řeč byla o dopadu aktivního stárnutí na kvalitu života i o tom, jak mohou obce a neziskovky mezigenerační spolupráci ve svém okolí rozjet. Na konferenci pak navázaly celostátní Dny dobrovolnictví s téměř 500 akcemi po celé republice.

Proč to funguje i jako terapie

Podle organizace ADRA, která na dubnové konferenci Letokruhu také vystoupila, žije v Česku přes 750 tisíc seniorů v jednočlenné domácnosti a zhruba každý pátý senior se cítí osamělý většinu času, aniž by měl komu se svěřit. Dlouhodobá osamělost bývá podle výzkumů, na které ADRA odkazuje, srovnávána zdravotními riziky s kouřením — zvyšuje pravděpodobnost deprese i srdečních potíží. Právě pravidelná návštěva dobrovolníka to dokáže zlomit: ADRA sama ročně zapojí do podobných programů kolem tří tisíc dobrovolníků, kteří docházejí do necelých 300 zařízení a domácností po celé republice. Nejde přitom o jednorázovou návštěvu, ale o vztah, který se buduje týden co týden, podobně jako u Ireny a jejích dětí ve školce nebo Jiřího a jeho prvňáků.

U Ireny to bylo doslova to, co ji vrátilo mezi lidi: místo prázdných dnů doma teď má pevný program, děti, které ji čekají, a vrstevníky, kterým může naslouchat. Podobně to popisuje i dobrovolnice Daniela Říčařová, která podle dubnového rozhovoru pro Český rozhlas rovněž chodí číst pohádky do mateřských škol — v pořadu spolu s ředitelkou Karbanovou mluvily o tom, jak různorodé dnešní dobrovolnictví je a proč je důležité, aby v něm dobrovolníci vydrželi dlouhodobě, ne jen jednorázově. Letokruh zatím funguje jen v Praze, ale podle svých slov chce systém seniorského dobrovolnictví postupně rozšířit i do dalších krajů. Přihlásit se dá přímo přes web organizace. Po proškolení pak nováčka propojí s konkrétním místem, kde je pomoc potřeba — školkou, domovem pro seniory, nebo osamělým člověkem v okolí. Podobné programy jinde v republice koordinuje Národní asociace dobrovolnictví, zastřešující organizace, která sdružuje desítky center po celé zemi.

Irena dnes na otázku, co jí dobrovolnictví dalo, odpovídá jednoduše: přátele, program a pocit, že na ní někomu záleží — a každý týden se do školky i domova pro seniory vrací znovu.

---

Ověřeno z:

• Vlasta.cz — příběh dobrovolnice Ireny a organizace Letokruh (8. 3. 2026)
• Letokruh, z.ú. / Pražské regionální dobrovolnické centrum — konference Dobrovolnictví zralého věku (16. 4. 2026)
• Český statistický úřad — Dobrovolnictví v ČR 2023 (zveřejněno 25. 6. 2024)
• ADRA — data o osamělosti seniorů v Česku
• Český rozhlas Dvojka — rozhovor s K. Karbanovou a D. Říčařovou (19. 4. 2026)