Závod se skládal ze čtyř etap, každá z nich byla dlouhá několik desítek kilometrů. V součtu soutěžící zdolali 182 kilometrů, což dokazuje, že je Šediváčkův Long stále nejdelším závodem tohoto druhu v České republice. Kromě klasických musherů byly i samostatné kategorie pro běžkaře s jedním psem (tzv. skijöring) a bikery, kteří závodili na kolech se širokými pneumatikami. Součástí utkání byl i povinný bivak, kdy museli závodníci strávit celou noc se svými psy venku. Do cíle v pořádku dorazilo 26 spřežení, 6 běžkařů se psy a 9 bikerů.

Závod založila skupinka nadšenců v roce 1997. Tento původně amatérský závod začal brzy nabývat mezinárodního uznání a v roce 2004 se Česko stalo místem pro konání mistrovství Evropy.  Název Šediváčkův Long dostal po psovi jednoho z pořadatelů, který den před startem prvního ročníku utekl. Šedivák, sibiřský husky, byl ve vzdálené vesnici zastřelen místním občanem. Závodu se každým rokem účastní kolem 400 psů severských plemen, od grónských psů, přes aljašské malamuty, až po evropské saňové psy.

Zdroj: Czech Long Trail

„Dotace padly, tak jsme sad zaplatili z pokut, u nichž je podmínka, že se musí využít na zlepšení životního prostředí,“ řekl vedoucí odboru životního prostředí Jan Feranec. O stromy se budou kromě zaměstnanců města starat také místní lidé, přičemž plodit by měly začít zhruba za 3 roky.

Celkem vysadilo město 27 stromů, které už nyní měří kolem 2,5 metrů. „Předtím tam byla jenom louka s pěti starými stromy. Kdysi dávno tam byl sad, lidé ho chtěli obnovit, jsou tam hrušky, třešně, višeň, jablka, švestka, doprostřed jsme dali dominující jedlý kaštan,“ uvedl Ferenc. V budoucnu má město ve výsadbě ovocných stromů pokračovat. S pomocí téměř 50 nových stromů by se například měla obnovit alej podél polní cesty.

Zdroj: ekolist.cz

„Už jen samotný postup do finále a zisk Zelené stuhy ČR je pro Poříčí a celý náš kraj velkým úspěchem. Zisk zlaté medaile je však naprosto výjimečnou událostí pro celou Českou republiku. Věřím, že i to bude motivací pro další obce z našeho kraje, aby v příštím roce podaly přihlášku do krajské vesnice roku,“ uvedl hejtman Martin Netolický. „Samotná obec je velmi zelená a mám velkou radost, že o ni pečuje velmi svědomitě,“ dodal.

Entente Florale (Kvetoucí sídla) je mezinárodní zahradnická soutěž, která oceňuje evropská města a vesnice vynikající v zahradnických směrech. Mezinárodní odborná porota posuzuje celkový vzhled obce, její zapojení do krajiny, kvalitu bydlení, ekologii, komunikaci radnice s lidmi i aktivní přístup obyvatel k utváření vlastního životního prostředí. Soutěží se v kategoriích město a vesnice.

Zdroj fotografie: Pixabay

„Podle našich odhadů by tuto službu mohlo potenciálně využívat až 18 tisíc seniorů a lidí s handicapem v Pardubicích. Senior taxi bude sloužit lidem v případě, že se budou potřebovat dopravit do nebo z některého z lékařských zařízení, na úřad, pobočku pošty, hřbitov, ale i třeba za kulturou. Veškeré cesty však musí být realizovány na území statutárního města Pardubice. Řada seniorů a handicapovaných navíc potřebuje s převozem pomoci, jedna osoba doprovázející klienta proto bude mít jízdu zdarma, taxíky budou schopné nabrat i mechanický vozík,“ uvedl primátor Jakub Rychtecký.

Službu mohou využít senioři nad 70 let a držitelé průkazu ZTP či ZTP/P, kteří mají trvalé bydliště v Pardubicích. Auta budou označena nápisem Senior taxi Pardubice a znakem města. Jedna jízda vyjde na 25 korun, zbytek uhradí město. Doplatek bude činit podle odhadů asi 41 korun. Celkově si na provozování služby představitelé města vyhradili přibližně 83 tisíc korun ročně.

„Město Svitavy dlouhodobě patří mezi města s nejkvalitnější prezentací životního prostředí na webových stránkách. V letošním ročníku však své stránky viditelně aktualizovali, zpřehlednili a doplnili zajímavými aplikacemi pro občany,“ uvedl za organizátory Josef Novák. Město na první pozici vystřídalo Ostravu.

Zelená informacím spojuje města, která si váží životního prostředí a chtějí se o to podělit se svými občany. Do soutěže se nelze přihlásit, automaticky se posuzují všechny internetové stránky měst nad 5 tisíc obyvatel. Vítěze letos vybírala pětičlenná porota z 274 měst. Hodnotila například přehlednost, snadnou dostupnost i rozsah a kvalitu informací.

Všechny velké stavby mají svoji předlohu v archeologických nálezech a tvůrci na stavbě navíc spolupracují s vědci z Archeologického ústavu Akademie věd ČR a z Univerzity v Hradci Králové. Projekt tak bude díky tomu jediným skanzenem svého druhu ve střední Evropě, který takto věrně zachycuje podobu keltského města.

Keltský skanzen se otevřel veřejnosti ještě v nedokončené podobě, tu by měl získat v dubnu příštího roku. Tvůrci projektu tak chtějí stavbu doplnit o další dvory, přičemž v tuto chvíli shánějí finance na dokončení. „Myslíme si, že památkovou síť v Pardubickém kraji doplňujeme zajímavým způsobem. Rádi bychom skanzen dokončili v tom rozsahu, který jsme plánovali. Budeme shánět další peníze na další pokračování,“ doplnil Lukáš Blažek z Boi.

Zdroj: Česká televize, skanzennasavrky.cz

Zahrada je koncipována tak, aby veškeré činnosti mohly být přeneseny ven, ať už jde o volnou hru, vzdělávání, odpočinek, nebo podávání jídla. Každodenní pobyt venku po celý rok zaručuje dětem kontakt s přírodou a vede je k tvořivosti, vynalézavosti i tělesné zdatnosti.

Nápad na výjimečný venkovní prostor se zrodil v hlavě tamější ředitelky Lenky Klasové před šesti lety. Do příprav se zapojili zaměstnanci i děti, pomohli také rodiče. Zahradu postavili během 3 měsíců a financovali z dotace. Podle ředitelky děti ze všeho nejvíc využívají dřevěné odřezky, ze kterých skládají ty nejdůmyslnější stavby.

Cestovat do práce pěšky nebo na kole prospívá nejen fyzickému a duševnímu zdraví, ale také životnímu prostředí. Soutěž Do práce na kole se proto snaží motivovat co nejvíce lidí, aby tento způsob dopravy využívali.

Do soutěže se mohou zapojit firemní týmy o minimálně dvou a maximálně pěti členech. Nově se mohou zúčastnit i chodci, bruslaři, vozíčkáři či longboardisti. Cílem je nejen motivovat zaměstnance, ale také apelovat na zaměstnavatele, aby vytvořili pro dané účely potřebné zázemí. Loni se do akce zapojilo přes 7 tisíc soutěžících, kteří dohromady najeli 1,5 milionu kilometrů.

„Pobyt v tréninkovém bytě funguje na bázi vysokoškolských kolejí. Je koncipovaný pro dvě osoby. Budou si tu samy nakupovat, vařit, starat se o sebe,“ vysvětlil pro ČTK ředitel zařízení Ondřej Výborný. Oproti bydlení v dětských domovech si mladí dospělí v těchto zařízení chválí větší soukromí i prostor pro věnování se svým koníčkům.

Pardubický kraj v současné době provozuje pět dětských domovů a tři dětská centra, přičemž tréninkové byty by podle vedení kraje měly časem přibývat. „Smyslem transformace je uvést děti do běžného života, poskytnout bydlení v běžných lokalitách, aby nežily v ústavní péči. Bydlení v pronajatých bytech se již testuje, ale pro tuto věkovou skupinu jde o pilotní projekt,“ uzavřel pro ČTK vedoucí odboru školství Martin Kiss.

Dětem jsou nově k dispozici malé byty s pokoji, kde mohou strávit tři měsíce až půl roku. K dispozici mají děti pokoj, kde hromadně spí, mají tam prostor na učení i vlastní skříňky. „Jsou to samostatné bytečky pro skupinu tří nebo čtyř dětí. Žijí v nich jako rodina, vždy mají k sobě stejný personál, ke každé skupině jsou dvě tety, které mají zdravotnické nebo pedagogické vzdělání,“ vysvětlila pro ČTK ředitelka zařízení Markéta Tauberová.

Organizátoři centra se snaží, aby se život v zařízení co nejvíce podobal běžnému životu v domácnosti. Děti se tak podílejí na chodu domácnosti, přípravě jídla i úklidu. Po pobytu v centru většinou děti putují zpět do biologické rodiny nebo azylového domu. „Jsme stále v procesu transformace. Rozšiřujeme své služby o terénní práci s rodinou a v rodině. Chceme předcházet tomu, aby k nám děti musely přijít do zařízení,“ doplnila pro ČTK Tauberová.

Zdroj: ČTK

„Vzniklo to tak, že jsem při sledování zpráv viděla reportáž, kde seniorka Růženka z tohoto domova přednášela svou vlastní složenou báseň. Když může babička skládat báseň a baví ji to, proč nezkusit, aby četla nebo vyprávěla pohádku pro malé děti?“ vysvětluje zrod svého nápadu ředitelka mateřské školy Erno Košťála Miloslava Korfová.

Uskutečnění nápadu bylo jednoduché. Korfová zavolala do domova seniorů Dubina, jehož ředitelka Monika Kopecká s nápadem souhlasila. Stačilo už pouze najít seniory, kteří budou ochotni přijít do školky předčítat. Ani to nebyl problém, a tak mohla první říjnovou středu přijít do školky dvojice babiček, které dětem přečetly poobědovou pohádku.

„Ohlas je velmi pozitivní a to jak z řad dětí, tak našich klientek. Rádi jsou i rodiče dětí. Jednu z klientek to dokonce inspirovalo k napsání vlastní pohádky, kterou dětem přečetla,“ líčí Kopecká. Její slova potvrzuje i Korfová: „Děti se na babičky moc těší, ptají se, kdy zase přijdou. Chtějí si s nimi povídat a rády by je měly ve školce častěji.“

Do školky docházejí babičky z domova jednou týdně vždycky ve dvou. S dětmi si čtou i vyprávějí. Díky spolupráci se v dětech podporuje kladný vztah ke starší generaci i ke knihám jako takovým. Seniorům zase projekt přináší smysluplnou aktivitu a pocit užitečnosti.

„Projekt potrvá tak dlouho, jak dlouho budou naše klientky schopné číst a jejich zdravotní stav jim to dovolí. Rádi bychom se stali inspirací pro další školky, domovy a města,“ uvádí Kopecká. V plánu je na plátku také vystoupení dětí ze školky v domově seniorů.

Umělec, který se v Dánsku věnuje pouličnímu umění, přijel do Pardubic čelit velké výzvě. „Toto bude můj největší obraz na zdi, jinak jsem již dělal na ulici větší věci, proměňuji veřejný prostor,“ sdělil ČTK Kajol. Na tamní asi dva metry vysokou a osmdesát metrů širokou zeď zatím padlo přes padesát litrů barvy. Na šedé zdi tak vznikají obrazy zachycující historii města. Místní i návštěvníci Pardubic tak budou již brzy procházet kolem malby o Pernštejnském zubrovi, počátcích vaření piva nebo dostizích.

Jelikož se jedná o obrovskou malbu, bangladéšskému umělci pomáhají s dokončením uměleckého díla děti z místních základních škol, pracovníci pivovaru i veřejnost. „Je to pro děti netradiční, zajímavá práce. Nejvíc je zaujme, že jejich invence bude vidět a mohou se jí pochlubit ostatním,“ řekla pro ČTK učitelka výtvarné výchovy Eva Novotná. Rozsáhlý obraz by měl být dle vedení Pardubic hotový na konci září.

Zdroj: ČTK

Většina knih pochází z poloviny 17. století, kdy přišel řád piaristů do Litomyšle. „Některá díla jsou ale i staršího data. Najdeme mezi nimi jak vzácné prvotisky, tak rukopisy. Knihovnu by pro Litomyšl měla spravovat Univerzita Pardubice,“ uvedla pro ČTK mluvčí Litomyšle Jana Bisová. Celkem se jedná o 9 095 knih, které vědci nyní plánují prozkoumat.

Piaristé budou mít ke knihám stále přístup, ale starat se o knihy bude Fakulta restaurování Univerzity Pardubice, která sídlí v piaristické koleji. V budoucnu je v plánu restaurování a digitalizace knih, aby byly dostupné široké veřejnosti. V současné době mohou návštěvníci nalézt malou část v tamním regionálním muzeu.

Ve sbírce se nacházejí knihy z různých vědních oborů, a to například astronomie, zeměpisu, teologie, historie nebo práva. „Některé prvotisky piaristé za první světové války prodali, protože byli ve finanční nouzi. Je to ale úžasně vzácný komplex, nesmírně cenný. Stav knih, který jsem částečně mohl posoudit, je celkem ucházející,“ uzavřel pro ČTK Skřivánek.

Zdroj: ČTK

Při rekonstrukci pardubické sokolovny se podařilo zachovat původní historický ráz budovy a skloubit jej s moderními sportovišti. „Architekti se museli popasovat s něčím, z čeho voní tradice a zároveň potřeby nového, byl to obrovský úkol, a tady se to podařilo,“ řekl pro ČTK místostarosta TJ Sokol Miroslav Janovský. Asi devadesát let stará budova má po rekonstrukci nové šatny, turniketový systém, výtah, centrální ovládání topení a kamerový systém. Novinkou je i horolezecká stěna.

Pardubický Sokol získal na modernizaci dotaci od Regionální rady Severovýchod a nemalou částkou se na spolufinancování podílelo i Statutární město Pardubice. Ačkoliv se původně počítalo s tím, že se výsledná cena bude pohybovat kolem 90 milionů korun, nastaly komplikace a cena se vyšplhala na 128 milionů korun. Podle obce se ale investice vyplatila. „Myslím, že opravená sokolovna naláká mnoho dětí i mládeže. Škoda, že je financování sportu složité, mění se metodika ministerstva školství i jeho personální obsazení,“ uzavřela pro ČTK starostka České obce sokolské Hana Moučková.

Nejlepší divadelní komedií loňského roku byla v rámci Grand Festivalu smíchu vyhlášena inscenace Můj romantický příběh, kterou nastudovalo ostravské Divadlo Petra Bezruče. Hra mladého skotského dramatika Daniela C. Jacksona v režii Daniela Špinara nabízí divákům příběh Toma a Amy, dvou svobodných třicátníků, kteří se spolu „zapletou“ poté, co se opijí na jednom večírku. Tereza Vilišová jako Amy navíc získala ocenění za nejlepší ženský herecký výkon.

Můj romantický příběh ale zaujal natolik, že obdržel i další dvě ceny: Cenu odborné poroty a Cenu studentské poroty. Cenu diváků si pak odvezla komedie Listopad (Městská divadla pražská – Divadlo ABC), stejně jako se hlavnímu představiteli z této komedie Michalovi Dlouhému podařilo za roli fiktivního amerického prezidenta Charlese Smitha získat ocenění v kategorii nejlepší mužský herecký výkon.

Patnáctý ročník Grand Festivalu smíchu zaměřujícího se výhradně na žánr komedie proběhl ve Východočeském divadle Pardubice. Jeho návštěvníci mohli v průběhu jednoho týdne zhlédnout sedm nejlepších komedií, které byly během roku 2014 na českých divadelních prknech k vidění.

Komedie roku 2014 Můj romantický příběh se v Divadle Petra Bezruče hraje například 14. března, komedii Listopad můžete v Divadle ABC vidět v některém z několika březnových či dubnových termínů.

Veronika Steidlová Kordasová

Komplex ve Vysokém Mýtě je v současné době největším výrobním závodem značky Iveco bus, jež je součástí skupiny CNH Industial N.V. V posledních letech se vysokomýtské firmě dařilo, když opětovně zaznamenala trvalý nárůst v počtu ročně vyrobených autobusů. V roce 2013 jich sestrojila 3165, v loňském roce již jejich počet přesáhl hranici 3200 kusů. Závod se soustředí na výrobu městských a meziměstských autobusů. V menší míře produkuje také autobusy dálkové.

Na základě úspěchů posledních let se společnost rozhodla investovat do rozvoje svého závodu. Realizace plánovaného záměru by měla začít v prvním čtvrtletí roku 2016. V rámci investice dojde k rozšíření svařovny, zpevnění logistické plochy a výstavbě měrového střediska, nového parkoviště pro zhruba 650 aut a nových šaten. Veškeré práce mají být hotovy o rok později, tedy na začátku roku 2017. Po tomto datu se současných zhruba 3000 zaměstnanců společnosti rozroste o necelých pět set.

ČTK, Oldřich Večeřa  

V programu Horizont 2020 uspěl jako jediný Čech mladý vědec z Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice Dr. Ing. Jan Macák. Pro jeho projekt nazvaný „Towards New Generation of Solid-State Photovoltaic Cell: Harvesting Nanotubular Titania and Hybrid Chromophores“ se mu tak podařilo získat grant ve výši 45 milionů korun.

Projekt zaměřující se na novou generaci hybridních fotovoltaických článků díky svému multidisciplinárnímu a komplexnímu zaměření počítá se spoluprácí týmu téměř deseti mladých vědců a technických pracovníků, naplánovaná je také spolupráce s několika významnými zahraničními institucemi.

Program Horizont 2020, vyhlášený Evropskou výzkumnou radou, umožňuje rozvoj společensky nejžádanějších disciplín, současně podporuje vědecko-výzkumnou činnost začínajících vědců prostřednictvím tzv. startovacích grantů. V oblasti fyzikálních a materiálových věd, do které Macákův projekt spadá, bylo hodnoceno 1490 návrhů, finanční podpory se ale dostalo pouze 143 z nich. Macák se tak stal v pořadí již desátým českým vědcem, jemuž se finanční podporu na výzkum od Evropské výzkumné rady podařilo úspěšně získat.

Veronika Steidlová Kordasová