Úvaha: Jak by vypadala Sametová revoluce dnes?

Den, kdy se každému z nás zásadně změnil život. Každý Čech je tímto dnem značně ovlivněn, ať už byl v roce 1989 dospělý, mladý, batole či dokonce nenarozený. 17.listopad měl rozhodující vliv na vývoj našeho státu a dvě třetiny dotazovaných agenturou STEM jej považují za jednu z nejvýznamnějších událostí českých dějin. Sametová revoluce zživotňuje boj za změnu a pro mnohé je, či byla, symbolem naděje na lepší zítřky.

Před 25 lety bojovali lidé za svobodu a volnost. Sametovou revolucí pro ně definitivně skončily zdlouhavé fronty na dnes zcela běžné produkty, ovoce, zeleninu, nemluvě o oblečení apod. Zvonění klíčů rozlilo vlnu euforii po celé republice, která se naprosto automaticky sjednotila a táhla společně za jeden provaz.

Když 17.listopadu 1989 vyvrcholil boj za svobodu v ulicích, Češi dokázali i přes veškeré násilí páchané na nevinných demonstrantech dosáhnout toho, po čem mnoho let zoufale toužili. Dnes tu máme demokracie, to, o čem Havel tolik mluvil a za co hrdě bojoval. Ale podívejme se na realitu dnešníma očima, tedy z pohledu virtuálního světa, který nás doslova pohltil.

Můžeme si vybrat to, co, koho a kdy budeme poslouchat, nikdo neomezuje ani neovlivňuje informace, které jsou nám volně k dispozici 24 hodin denně ve virtuální i hmotné podobě. Tento zcela nový svět nás tak pohltil, že si dnes jen velmi těžko dokážeme představit život bez internetu a nemá smysl snažit se předstírat, že bez online připojení dokážeme jen na moment normálně fungovat. Potřebujeme být neustále v kontaktu, se všemi i se vším. Na sociálních sítích jsme dnes schopni najít naprosto kohokoliv (třeba i neexistujícího) a v takový moment se nám může zdát téměř nepochopitelné, jak se lidé před 25 lety dokázali bez telefonů a internetu vůbec domluvit a všichni společně se v tu samou dobu potkat na tom či onom náměstí připraveni s klíči v ruce bojovat za svobodu. Dnes, jestliže se chcete s někým potkat, na něčem dohodnout, musíte být tzv. „online“. Zdaleka nejpřirozenější komunikační prostředek, kterým se lidé dorozumívali dříve, tedy lidský hlas, se dal pomalu na ústup a byl postupně nahrazen emailem či videohovorem.

Jak by tedy vypadala taková Sametová revoluce dnes? Byli by lidé stále tak bujaří a nadšení jako před léty? Nebo by se vše odehrávalo v tichosti, klíče by nahradily chytré telefony a sociální sítě by zaplavilo neúnosné množství „selfies“ (autoportrétů) dokumentujících celou akci? A dokázali by se dnes lidé vůbec sejít v tak hojném počtu, když by někteří nepotvrdili svou účast? Proto by musela mít akce podobných rozměrů naprosto masovou propagandu dlouho předem a ani to by jí nezaručilo tak vysokou účast jako v roce 89. Náš národ se dokáže semknout v případě nějakého sportovního utkání, olympiády či mistrovství. Ani to se ovšem netýká všech, neboť dnes máme neuvěřitelnou svobodu díky níž si můžeme vybírat, co nás skutečně zajímá a co zas tolik ne. Kdo ještě dnes tráví rodinné víkendy na chalupě bez signálu a kdo má v dnešní době přesně stanovený cíl, kterého se snaží dosáhnout?

Demokracie nám umožnila chtít vše a hned, možná ale právě proto, že u nás nastala teprve relativně nedávno (v porovnáni s dalšími zeměmi vyspělého západu) se s ní ještě neumíme efektivně vypořádat a vytěžit z ní to nejlepší. Díky virtuálním sítím jsme stále jednou nohou zde a druhou na opačné straně zeměkoule. Máme svobodné volby a můžeme si tedy vybrat, jaký režim a řád chceme v naší zemi mít. Díky neustále rostoucí škále možností se ale neumíme zcela rozhodnout, co je pro nás nejlepší a jakým směrem bychom se měli dále ubírat. Proto by v dnešní době probíhala nejspíše i Sametová revoluce zcela jinak, protože by tu chyběla jistota, že přesně tentokrát víme, za co bojujeme.

V roce 89 šlo o svobodu a naději na lepší budoucnost. Teď ji máme a jak s ní naložíme je jen a jen na nás. Jisté je, že tento boj, ať už jsou jeho následky jakékoliv, dopadl v roce 89 vítězně a my si teď můžeme svobodně zvolit, jakým směrem se bude naše země dále ubírat a za vševděčíme každému, kdo vyrazil před 25 lety do ulic. A proto nezapomeňme dnes, při opětovné kontrole vlastního facebookového profilu, napsat také na zeď 17.listopadu 1989 „všechno nejlepší“.

Gabriela Dittrichová