Přišli jsme na způsob, jak přivést na svět další vzácné nosorožce, říká zoolog Jan Robovský

Zdroj fotografií: David Peltán, Wikimedia

Zoolog Jan Robovský z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity se už roky snaží o záchranu kriticky ohroženého nosorožce bílého severního. Kolektivu vědců s jeho účastí se nedávno podařilo najít způsob, jak jim pomoci přežít i přes nepříznivé vyhlídky.

Nedávno se objevila zpráva, že mezinárodní tým vědců, jehož jste součástí, by byl schopen kriticky ohrožené nosorožce zachránit. Jakým způsobem?

Tato konkrétní studie, která vyšla před pár týdny, může vzbuzovat určité naděje. Nyní jsme v situaci, že máme jediné dva žijící jedince druhu a situace není nijak růžová. Nicméně v minulosti probíhal sběr tkáňových vzorků a pohlavních buněk nosorožců. Na základě analýz získaných vzorků jsme zjistili, že genetická variabilita severních nosorožců byla před sto lety srovnatelná s uchovanými vzorky. Za předpokladu funkčnosti metod umělé reprodukce by kolegové mohli být schopni ze skladovaných vzorků přivést na svět dalšího nosorožce stejného druhu.

Znamená to tedy, že by se prakticky dala vyloučit možnost degenerace, pokud by byla zachována genetická variabilita nových jedinců?

I když se tohoto rizika každý ochranář obává, zdá se, že by to v tomto případě podle zkušeností z výzkumu mohlo vyjít. Když se podíváme na blízce příbuzný druh nosorožce bílého jižního, který se z odhadovaných padesáti kusů v jednom okamžiku nakonec rozmnožil až na současných 20 tisíc kusů bez větších genetických problémů, vyhlídky jsou docela slibné. Možná se v minulosti nějaké problémy objevily, ale postižené kusy se dále nemnožily. Dá se v podstatě říci, že přežili jen ti nejsilnější, co se týče genetické výbavy.

V létě se jinému týmu vědců podařilo vytvořit umělé embryo kriticky ohroženého druhu nosorožce. Jaké jsou vyhlídky této skupiny na umělou reprodukci zvířat?

Součástí týmu jsou také badatelé ze Dvora Králové, kteří zkoušejí různé metody. V současnosti mají dvě cesty výzkumu. Jedna z nich počítá s klasickým způsobem za pomoci spermie a vajíčka. Vzniknuvší embryo by pak měla odnosit samice jižních nosorožců. Bohužel ale v tuto chvíli nejsou k dispozici vajíčka severního poddruhu, takže kolegové vyzkoušeli možnost oplodnit vajíčka jižních nosorožců, a dát tak život hybridnímu druhu. Ale prioritou je pokusit se o čistokrevný druh a jít přirozenější cestou.

Dala by se podobná metoda aplikovat i u jiných druhů nosorožců?

Vzhledem k tomu, že pokrok v této oblasti bádání předčil veškerá očekávání, rozhodně to nelze vyloučit. Někdo může samozřejmě namítat, jestli má smysl zachraňovat právě tyto nosorožce a zrovna touto cestou, ale poznatky získané v probíhajících výzkumech mohou mít v budoucnosti velký potenciál pro obnovení populací jiných druhů, třeba nosorožce sumaterského nebo jávského, kterých jsou jen desítky kusů.

Existovala by možnost použít podobné postupy i u dalších živočišných druhů?

Byla tu řada snah klonovat jedince vzácných druhů, ale ne takto sofistikovaným způsobem. Myslím si, že by se daly tyto metody použít na některé další ohrožené druhy. Výhodou nosorožců je, že je k  nim upřena mediálně velká pozornost, takže se zatím daří získat prostředky do tohoto průkopnického výzkumu.

Mohlo by jít oživit nějaké druhy?

Řada týmů na podobných výzkumech pracuje a předmětem takových snah jsou často právě vyhynulé druhy, jakými jsou třeba vakovlci, mamuti nebo donedávna masově rozšířený holub stěhovavý. Největším úskalím je přečtení celé genetické informace, ale postup vývoje metod čtení DNA jde neuvěřitelně rychle vpřed. Důležitá je právě míra uchování DNA. Největší šance na vzkříšení bych teď viděl u mamuta.

Kdy by se teoreticky mohlo narodit nové mládě nosorožce bílého severního?

Pokud by vše šlo stejně jako doposud a bylo možné získat vajíčka od žijících samic, za pět let by mohl po zemi pobíhat další jedinec. Je to optimistický, ale zároveň poměrně realistický odhad.

Autor článku

Michal Bělský