Pomocí běhu chci změnit předsudky vůči lidem s autismem, říká Radek Crha z Non Autos

Zdroj fotografií: Archiv Radka Crhy

„Za tím, co dělám a o co se snažím, je silný příběh otce běžce a jeho autistického syna. Otce, který se snaží navzdory všemu prolomit předsudky o autismu a získat tak lepší společenské postavení všech lidí s autismem. Moje motto zní: Srdcem naproti autismu a proti předsudkům o autismu.“ Těmito slovy uvádí Radek Crha svůj projekt Non Autos, ve kterém chce s pomocí sportu seznámit co nejširší veřejnost s diagnózou autismu a zároveň zmírnit předsudky. Své zážitky sdílí také na Facebooku a Instagramu. Jak se mu jeho mise daří, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.

Jak vás myšlenka šíření osvěty o autismu napadla?

Mám syna Radečka, který má diagnostikovaný autismus. Tato myšlenka mě napadla, když jsem začal řešit hlouběji jeho budoucnost a postavení ve společnosti. Přemýšlel jsem, jak bych mu mohl pomoci. Vím, jak se autismus běžně prezentuje – lidé pak tápou a nevědí, jak se mají k těmto lidem chovat. Informovanost otevírá bránu k účinné pomoci a vzájemnému porozumění. Pokud chceme dosáhnout vzájemného porozumění, musíme se na svět podívat jejich očima. Začít s tím něco dělat a šířit tyto myšlenky byl tedy pro mě logický krok.

Proč tuto myšlenku uskutečňujete právě prostřednictvím sportu, konkrétně běhu?

Spojil jsem dvě moje srdeční záležitosti, které na tomto světě mám. Moji lásku k synovi a lásku k běhání. U běhání tato myšlenka vznikla a já ji promyslel do její podstaty a hloubky. Pak jsem již jen běhal a běhal a myšlenky se skládaly v hlavě samy. Věřím, že prostřednictvím běhu a zdolání určité vzdálenosti se mi podaří na tyto důležité věci upozornit.

Jaké běžecké události už máte za sebou a na jaké se v budoucnu chystáte?

Běžel jsem náš Non Autos běh Vysočinou, kdy jsem za osm dní uběhnul 327 kilometrů a navštívil 18 náměstí za účelem osvěty o autismu. Rozdal jsem asi dva tisíce letáčků, navštívil informační centra a hovořil se spoustou lidí. Nyní se budu připravovat na stokilometrový Non Autos vánoční běh, který se uskuteční na 1. adventní neděli – poběžím z Vidonína do Olomouce na vánoční trhy. A pokud zdraví dovolí, tak příští rok bych chtěl v tomto duchu běžet Moravský ultramaraton MUM, kdy se běží během sedmi dnů sedm maratonů. Dále plánuji Non Autos běh jižní Moravou.

Jak samotné šíření osvěty při běhání vypadá?

Zvolil jsem svůj běh v duchu skromnosti a pokory. Příliš jsem neřešil, kde budu spát a co budu jíst. Vše, co jsem potřeboval, jsem si nesl na zádech. Do každého města jsem doběhl na náměstí, kde jsem oslovoval lidi a řekl jim, kam a proč běžím, a předával jim letáčky s odkazem na naše FB stránky. Pokud to někoho zaujalo ihned, hovořil jsem s ním na toto téma. Dále jsem navštěvoval informační centra, kde jsem požádal o spolupráci a pár letáčků tam nechal.

Zmiňujete vaši Facebookovou stránku Non Autos, kam pravidelně přispíváte. Jaký je záměr?

Na Facebooku mají ostatní možnost poznat mého úžasného syna Radečka a přesvědčit se, že si zaslouží respekt a úctu stejně jako ostatní. Že nepatří na okraj společnosti, ale že se od něj spousta zdravých lidí může učit jeho pokoře a lásce.

Máte nějaký cíl či sen, za kterým si jdete?

Můj cíl nemá žádné hranice (smích). Je spojený s myšlenkou Non Autos, tedy prostřednictvím běhu a osvěty seznámit co nejvíce lidí s tím, že existuje jeden úžasný člověk, můj syn. Je to někdo, ke komu vzhlížím s obrovským respektem a úctou. K někomu, kdo mi ukázal, o čem je život: o víře, naději, pokoře a lásce. Autismus není nic, před čím by měli lidé zavírat oči. Můj sen je nyní blíž, než se mi ještě před časem zdálo. Pokud se budeme snažit porozumět lidem s autismem, dáme nejen do jejich, ale i do svého srdce světlo naděje. A pokud se nám podaří těchto světel v srdcích rozzářit co nejvíce, budeme moci sdílet společnou budoucnost. Pak překonáme jakékoliv utrpení, jakoukoliv bolest, jakékoliv zlo. To je můj sen… Moc bych si přál rozzářit touto nadějí všechny lidi s autismem i jejich rodiny a okolí.

Jak na vaši aktivitu reagují lidé, se kterými se setkáváte?

Musím říct, že na své cestě jsem potkal mnoho úžasných lidí, kteří mají srdce otevřené a kteří mi věnovali svůj čas a reagovali velice hezky. Mnohdy až dojemně, když viděli naše silné pouto se synem, díky kterému překonávám poměrně velkou vzdálenost. Je vidět, že lidi toto téma zajímá.

Výchova dítěte s autismem jistě nebyla jednoduchá, co byste poradil rodičům, kteří mají doma autistu a tápají, neví si rady, nebo jsou vyčerpaní?

Každý rodič si musí projít fázemi smíření, že jeho dítě má speciální potřeby. Těchto lidí si velice vážím a vím, co prožívají. Řekl bych jim, že jejich syn nebo dcera je potřebují silné a ať se příliš nesoustředí na svůj smutek, ale na spokojenost svého dítěte. Jejich dítě z nich potřebuje cítit klid.

Je něco, co byste chtěl vzkázat čtenářům Pozitivních zpráv?

Chtěl bych poprosit všechny, kteří budou tyto řádky číst, o to, aby otevřeli svá srdce lidem, kteří to potřebují, a dívali se na ně bez předsudků. Ukažte jim, že i oni patří do této společnosti, i když nemají to, co mnoho lidí považuje za samozřejmost – zdraví. O to víc lásky jim dejte a oni vám to vrátí sto tisíckrát. Jejich život je stejně úžasný jako ten váš.

Autor článku

Barbora Čunátová