Koučka Janka Chudlíková: Mozek se dá na štěstí naprogramovat

Janka Chudlíková je uznávaná koučka a lektorka využívající ve své práci neurovědy. Přes mnohá životní úskalí a trápení se vypracovala k životnímu pozitivismu. Když vcházela do kavárny, nebylo možné si ji s nikým splést. Její osobitá energie zářila do prostoru. Po prvních dvou větách, které pronesla s tak nevídanou lehkostí bytí, jsem věděla, že se mi podařilo setkat se s člověkem, který opravdu dokáže lidem okolo sebe měnit život. „Nejsem žádný choromyslný sluníčkář. Ale je opravdu nutné věřit, že věci se dají změnit. A pak je měnit svým pozitivním přístupem,“ říká z vlastní zkušenosti významná žena českého koučinku.

(6 minut čtení)

Říkáte, že pokud dáváme mozku „negativní krmivo“, později se to projeví buď na psychickém, nebo fyzickém zdraví. Jak je to možné?

Jenom to, že myslíte na něco pozitivního, dělá neskutečné věci s vaším mozkem a tělem. Mozek je neuroplastický a otiskují se do něj neurospojení a kognitivní procesy, které přichází z vnějšího světa, podle toho, čemu věnujete pozornost. Mozek je schopný se překonfigurovat podle toho, co děláte, na co myslíte, nebo čemu se učíte. Dokonce funguje tak, že věří, že se doopravdy děje i to, na co pouze myslíte. Takže pokud myslíte na něco hezkého, posilujete kladná neurospojení a kladnou biochemii. Bohužel to platí i opačně pro negativní způsob myšlení. Je prokázáno, že pokud budete dlouho negativně myslet nebo žít v negativním prostředí, narušíte schopnost mozku produkovat dostatek serotoninu a oxytocinu a uženete si depresi.

Takže depresi si vlastně způsobujeme sami tím, jak myslíme?

Ano, naším postojem k dané situaci. Deprese je vlastně výsledkem volby nesprávného životního postoje. Není důležité, co se vám děje, ale jak se k tomu postavíte. Samozřejmě musíme projít fázemi odmítání, vzteku, smutku a přijetí. Každý potřebuje nějaký čas, aby zpracoval emoce a odpustil nejen druhým, ale hlavně sobě. Mnoho lidí ovšem uvázne v minulosti a v těžkých momentech. Mám takové pořekadlo: „Nejvíce urazíte minulost tím, že se k ní otočíte zády. Vykašlete se na ni. A tak přestane mít nad vámi moc.“ Potřebujete přepólovat pozornost mozku. Pokud máte silnou osobní vizi nebo prostě jen na něco hezkého myslíte, máte hned lepší náladu.

 

Přináší nám optimistické myšlení ještě nějaká další pozitiva?

Vždy získáme kvalitnější řešení, lepší náladu a samozřejmě lepší zdraví. Biochemie těla to prostě zařídí. Naše pozornost posiluje určitá neurospojení v mozku, ta spouští odpovídající biochemii v těle, která nám dává jasnou zpětnou vazbu o našem zdravotním stavu a myšlení. A kruh se uzavírá. Je to logické. S pozitivním postojem zvládnete lépe řešit problémy. Život není o tom, že problémy nejsou. Vy je jenom řešíte vědomě, efektivněji a méně se stresujete. Vědomě zvolený pozitivní postoj k životu má hodně přínosů – lepší zdravotní kondici, psychickou odolnost, kreativnější rozhodování, hlubší smysl toho, co děláme tady a teď a ve finále větší spokojenost s námi samými. A to je vlastně v podstatě štěstí – že vím, proč dělám to, co dělám, a nesu za to plnou zodpovědnost.

Existuje podle vás možnost, jak tento „recept na štěstí“ naučit i většinu Čechů?

Češi toho jsou schopní, ale je potřeba jim ukázat, že to jde. Obecně jsou Češi velmi chytří, mají úžasné IQ, jsou pracovití a kreativní. Ale mají dvě vady. Jsou strašně negativní a závistiví. Vždy vidí tisíc důvodů, proč něco nejde. Kvůli tomu, že neměníme vlastní životy, cítíme o to větší závist. To je důvod, proč by se mělo poukazovat na pozitivní věci a šířit pozitivní zprávy.

Proč lidé nejsou schopní vidět okolo sebe ty dobré věci přirozeně sami?

Asi osm let se zajímám o neurovědy a ono to má naprosto přirozený základ. Náš mozek je naprogramovaný na přežití. Ochrana života je pro mozek přirozená priorita, takže jakmile se cítíme ohroženi, jakákoliv logika jde stranou a mozek řeší jen záchranu. To se týká i minulosti. Když na něco vzpomínáte, mozek dává větší váhu silným negativním prožitkům a emocím, protože je vyhodnocuje, jako by šlo o život, i když objektivně o život nešlo. Vy jste však zažili stresovou situaci a mozek si myslí, že o život šlo. Vlastně je to přirozený proces, že lidé dávají větší váhu negativním věcem a strachu než věcem pozitivním, lásce a možnosti měnit sebe a život. Všichni ale máme povinnost se sebou pracovat. Už jen proto, aby se nám lépe žilo i umíralo.

Podle nejrůznějších měřítek žijeme v nejlepší době v celé historii. Proč nejsme šťastní a spokojení?

Opravdu se máme historicky nejlépe a zrovna Česká republika se má extrémně dobře v porovnání nejen s bývalou východní a střední Evropou. Žije se nám skoro lépe, než průměrnému Američanovi. My se prostě musíme ke štěstí probudit. Je prokázáno, že máme tendenci naskakovat jenom na vnější podněty a dělat pouze to, co je potřeba a co se očekává. Nejdeme přes vlastní sebeuvědomění. Jsme vychovaní ve stylu „držet hubu a krok“, poslouchat, dělat to, co chtějí ostatní a za co nás budou mít rádi. Vzniká tak model podmínečné lásky. A protože většina z nás vyroste v tomto vadném modelu, tak vlastně vyrosteme do prvního nevědomého stádia, kdy se snažíme plnit očekávání druhých a samozřejmě nejsme šťastní. Zároveň manipulujeme druhé, abychom dostali to, co tolik chceme – jejich lásku, uznání a respekt. Žijeme v privátním pekle a vůbec si neuvědomujeme, že si to peklo vytváříme sami svým postojem a myšlenkami. Základním bodem k tomu, aby se to změnilo, je sebeuvědomění. Lidé mohou změnit postoj k realitě a svoje myšlení, přestat plnit očekávání a začít dělat to, co chtějí, aby byli šťastní. To však obnáší překonání lenosti a přijetí odpovědnosti za svůj život. Jde vlastně o proces skutečného dospění. I štěstí je věc rozhodnutí, věc volby.

Právě jsem se rozhodla být šťastná. Jenomže se cítím pořád stejně.

Začněte se ptát, co byste doopravdy chtěla dělat, jak byste chtěla žít, abyste byla šťastná. To není lehká otázka a odpověď nemusí přijít hned. Je velmi důležité si takové otázky klást a nechtít odpověď hned. Když se alespoň deset minut denně budete zaobírat tím, co byste jednou v životě chtěli, co by vás činilo spokojenými a šťastnými, tak jednoho dne odpověď přijde. Někde hluboko ve vás je to ukryté. Stačí chtít vědět. To je nutnost číslo jedna. K druhému tipu mě inspiroval jeden americký guru. Jděte do nějakého obrovského obchodu s časopisy všeho druhu a kupte si tři časopisy. Nikdy si nekoupíte časopis s tematikou, která by vás vnitřně nepřitahovala. Vynechme sex, který podvědomě přitahuje každého… Ty tři časopisy jsou odpověď na to, kam jde vaše srdce, co vás přirozeně baví. To je taková dobrá pomůcka. Třetí krok je zkoušet si to, co byste doopravdy chtěli, stále vizualizovat. Zkoušet si pouštět obraz, jak by věci, které chcete mít, vypadaly, včetně všech detailů. Mozek totiž věří představám a ne slovům. Když si obraz pustíte, mozek si ten otisk zachová a vaše podvědomé reakce budou jiné. Nakonec je však nejdůležitější věcí každý den pro to něco udělat. Udělat se šťastným je vlastně jednoduché! (smích) Je tu ještě jedna věc. Když přijdou problémy a starosti – a ty přijdou – znovu vstát a jít dopředu. Uvědomit si svou sílu a svoje možnosti, zvolit si znovu a znovu to dobré a vstát a jít.

Okamžitě se mi vybavuje český přístup, kdy se budu snažit si něco představit, ale hned vzápětí si řeknu, že je to hloupost, mě se to vlastně nemůže nikdy stát nebo na to nemám.

Je prokázáno, že život je naprosto v našich rukou. Jenom deset procent toho, jak se cítíme, způsobují vnější okolnosti, devadesát procent způsobí náš postoj, jakou volíme reakci, ať už podvědomou nebo vědomou. Máme vždycky jednu věc, o kterou nás nikdo a nic nemůže připravit, a to je svoboda naší volby. My si však tuto volbu neuvědomujeme. Jedeme na autopilota a pak nadáváme na celý svět.

Proč je pro nás tak náročné toho autopilota vyřadit?

Naprostá masa lidí se plácá v negativismu a vlastně se v té negaci nejenom utápí, ale i ujišťuje. Neuvědomuje si, že tím ještě posiluje negativní vzorce v mozku, negativní biochemii ve svém těle a ničí si zdraví. Kdyby třeba deset procent lidí přišlo a řeklo by, že to chtějí změnit a začali by pro to něco dělat, strhla by se lavina. Když se každý den snažíte udělat něco dobrého pro sebe, uděláte tím radost i někomu jinému, protože jste v pohodě a vyzařujete radost. A když uděláte radost někomu jinému, uděláte tím radost i sobě. Tím se nejenom vám, ale i obdarovanému a komukoliv, kdo u toho byl svědkem, zvedá oxytocin a spouští se pozitivní biochemie v těle. Štěstí totiž není honba za určitými krásnými okamžiky. Štěstí je to, že víme, co je v životě správné a dobré, což z krátkodobého hlediska občas znamená vstoupit i do nepříjemného, ale z dlouhodobého hlediska nás to činí šťastnými. My si totiž pleteme štěstí s něčím, co je pro nás nedosažitelné, ale štěstí je vlastně schopnost vést dobrý život. To obnáší přijmout i to nepříjemné a být ochotný udělat i nepopulární změny. V tom většinou vězí ty zkoušky a hodně lidí ty pomyslné dveře neotevře.

Medailonek

Janka Chudlíková, koučka

Sama sebe považuje za mámu a normální ženu, která se snaží žít tak, aby jí bylo se sebou na světě dobře. Pracovala pro nadnárodní korporace a po dvanácti letech je z vlastního rozhodnutí opustila – v době, kdy to ještě nebylo v módě. Jejím cílem bylo mít víc času pro sebe a pro svou dceru a žít více podle vlastních hodnot. Povedlo se. Dnes se jako lektorka a koučka dělí o vlastní poznání, které však nikdy není a nebude konečné. Jak sama říká, je to pohyblivý terč, který se nedá nikdy chytit. Pracuje na sobě proto, aby se jí žilo dobře, aby měla druhým co dát a aby se jí jednou z tohoto světa odcházelo s dobrým pocitem ze sebe samé.

Kdo mě inspiruje: Takových lidí je hodně: Martin E. P. Seligman, Bruce H. Lipton, Meda Mládková, J. Mc Gonigal, F. Kukolík, J. Stránský, V. E. Frankl…

Životní motto: „Poslední dobou je mým heslem: Cesta je vepředu…“