Každá adopce je pro nás ta nejlepší odměna, říkají majitelé umisťovací kočičí kavárny Pelíšek

Přesně před rokem, 1. dubna 2016, se v Brně otevřela kavárna, v níž se mezi kavárenskými povaleči proplétaly také kočky. Nebyl to aprílový žertík, nýbrž zhmotnění nápadu Michala a Kačky – páru, který se rozhodl rozjet první umisťovací kavárnu pro kočičky v republice. Pojmenovali ji Pelíšek a našli díky ní nový domov už rovné stovce mňoukajících chlupáčů.

Kočky, nebo káva? 🙂

Jednoznačně káva s kočkou na klíně. Možná to zní jako klišé, ale oba jsme se dopracovali k tomu, že milujeme jak kočky, tak dobrou kávu a nejlepší je spojení těchto dvou věcí. Michal začal s výběrovou kávou, já (Kačka) jsem od malička měla ráda kočičky a postupně jsme jeden druhého naučili právě tu druhou věc, takže v tom teď jedeme společně.

Kde se poprvé vzala myšlenka založit kočičí kavárnu?

V srpnu 2015 v autě, když jsme se vraceli z dovolené z Tater. Jen nás to tak napadlo, protože jsme tou dobou hodně řešili, co budeme v budoucnu dělat, a také protože v té době nebyla ještě v Brně žádná kočičí kavárna. Když jsme potom navíc zjistili, že žádná kočičí kavárna v Česku nefunguje jako adopční, bylo jasné, že to musíme alespoň zkusit.

Jak náročné bylo proměnit váš nápad v realitu?

Bylo to náročné hodně, ale když něco děláte s láskou a máte plno nápadů a energie, tak vám to mnohdy ani nepřijde. Nicméně celkově byl pro nás ten půlrok před otevřením Pelíšku velmi obtížný, protože Kačka ještě studovala a do toho jsme řešili crowdfundingový projekt, rekonstruovali vlastními silami prostor, běhali po úřadech a tak dále.

Je realizace kočičí kavárny ještě náročnější, než kdyby byla bez koček?

Nemyslíme si, že by nám to nějak stěžoval fakt, že budeme mít v kavárně kočky. Jedná se jen o jednoduchá opatření, jako například že kočičky nesmí za bar a do kuchyně, plus pár stavebních úprav. Spíš pro nás bylo náročné zjistit všechny informace k otevření kavárny jako takové.

S jakými očekáváními jste do projektu vstupovali?

Hlavně s tím, že budeme mít možnost oba dělat to, co máme rádi, a zároveň budeme prospěšní tím, že budeme nacházet nové domovy kočičkám z útulku. Pelíšek je vlastně takové spojení úplně všech věcí, co máme oba rádi – od koček po pečení dortů, focení nebo kávu, takže pro nás oba to byla vidina dokonalé práce. Je pravda, že v té euforii jsme ani nemysleli na případné problémy a těžkosti, které nás čekají, a byli jsme spíš hodně nadšení a natěšení.

Nadšení mi připadáte neustále. Co vás na vaší práci baví?

Svoboda. V tom smyslu, že můžeme třeba každý den vymýšlet, co nového upečeme do kavárny nebo co změníme v interiéru, aby to bylo příjemnější pro hosty nebo zajímavější pro kočičky. Pořád je co zlepšovat a my na sobě a na Pelíšku chceme neustále pracovat. Taky nás hodně baví, když se k nám vrací stálí hosté a my jim můžeme dělat radost dobrou kávou nebo dortíkem. A samozřejmě – každá adopce, to je pro nás ta nejlepší odměna.

Našli jste nový domov už stovce koček. Čekali jste takové číslo po roce provozu?

Vůbec ne. My jsme doufali v jednu až dvě adopce za měsíc, vycházeli jsme z toho, kolik jich má za měsíc útulek, se kterým spolupracujeme. Že máme v průměru 9-10 adopcí za měsíc, je úplně skvělé a moc to pomáhá i útulku. Adopce z Pelíšku jdou nejspíš tak rychle proto, že lidé se můžou s kočičkou v kavárně seznámit lépe než při návštěvě v útulku. Taky se stává, že jde k nám člověk na kávu a vůbec dopředu netuší, že si ho u nás nějaká kočička vybere… a potom už se jí jednoduše musí podřídit (smích).

Odkud se k vám do Pelíšku kočky dostávají?

Z menšího útulku Opuštěné kočičí tlapky. Moc nám vyhovuje spolupráce právě s nimi hlavně z důvodu velké ochoty s námi spolupracovat a společně vždy nalézt nejlepší řešení. Tím že jsme první kavárna svého druhu v Česku, jsme na všechno museli společně dojít sami a s Anežkou Dvořákovou z Tlapek je skvělá domluva.

Daří se vám nalézt domov pro každou z kočiček?

Některé kočky najdou domov hned, některé jsou u nás déle. Ale každá, co byla v Pelíšku, našla svůj nový domov. Platí to i třeba pro Sisinku, které je kolem 15 let, má jedno oko a v útulku byla dlouho. A protože potkávat denně všechny ty kočičky a pak se s nimi jen tak rozloučit není vůbec jednoduché, tak si nějakou kočičku adoptovala skoro každá z našich brigádnic (smích). Celkově se snažíme, aby u nás kočky nebyly déle než tři měsíce, protože jsme zjistili, že to je taková hranice toho, kdy si kočička pobyt v kavárně užívá. Poté už začíná mít dost kavárenského prostředí a nejradši by byla v klidu u někoho doma.

Můžete popsat, jak funguje proces adopce?

Když se někomu během návštěvy v Pelíšku některá z našich kočiček zalíbí, dáme mu k vyplnění adopční dotazník. My se na něj poté podíváme s Anežkou z útulku a společně rozhodujeme, zda je to dobrý domov pro danou kočičku. Když je vše v pořádku, což většinou bývá, tak se domlouváme telefonicky na adopci. Poté se podepíše adopční smlouva, pobavíme se o krmení a nového majitele vyfotíme. Ten ještě zaplatí adopční poplatek 900 korun za kočičku, který jde celý útulku a je to částečná kompenzace za péči, kastraci a očkování. Celý tento proces může být docela rychlý, podle domluvy má nový majitel kočku doma většinou do týdne.

Lze si představit nějakého typického návštěvníka kočičí kavárny?

Do Pelíšku chodí různé typy lidí, spíš asi více mladých lidí a studentů, ale hlavně o víkendu nás navštěvují více rodiny a starší lidé. Celkově se k nám hodně lidí vrací a hledají u nás místo, kde by si mohli odpočinout a strávit delší dobu, což nás vždy potěší. Také k nám chodí lidé pracovat nebo se učit, což se jim ne vždy podaří, protože jim třeba nějaká kočička ukradne propisku (smích).

Jaké jsou pro vás hlavní zásady ve vaší práci?

Poctivost ve všem co děláme – ať už se jedná o suroviny do dortů, co si v Pelíšku sami pečeme, nebo o přípravu výběrové kávy. Těžko by se nám nabízelo hostům v kavárně něco, o čemž nejsme sami přesvědčeni, že je to nejlepší, co můžeme v tu chvíli nabídnout. Také sázíme na autentičnost, snažíme se na nic si nehrát a doufáme, že se nám daří zůstat při zemi.

Jak byste zhodnotili premiérový rok Pelíšku?

Událo se toho opravdu hodně, například jsme stihli zjistit, že mít umisťovací kočičí kavárnu není jen velká radost, ale i kopa starostí, hlavně z provozního hlediska. Ale všechno jsme zvládli a už víme, jak na to, takže na to jsme pyšní. Jsme za ten rok sice hodně unavení, ale všechna únava jde stranou právě ve chvílích, kdy si uvědomíme, že díky Pelíšku našlo domov už 100 opuštěných kočiček. To je neskutečné a nikdo z nás takové číslo za rok nečekal. Myslím, že za tu dobu jsme také hodně dospěli a z našeho předešlého studentského života se najednou hrozně rychle stal ten dospělácký (smích).

 

Medailonek:

Kačka a Michal mají rádi dobré filmy, knihy, cestování, chutné jídlo a jeden druhého. On fotí svatby a maturitní plesy, ona ráda peče a vymýšlí nové dobroty. Společně si v Brně před rokem otevřeli Pelíšek, který je první adopční kočičí kavárnou v republice. Všechny kočky sem přišly z útulku Opuštěné kočičí tlapky, dostávají zde originální jména jako Heřmánek, Badyán nebo Mandragora a čekají na svůj nový domov. Vedle péče o kočičky se Michal s Kačkou zaměřují na přípravu výběrové kávy, pečení vlastních zákusků a vytváření příjemné atmosféry.