Fotografka Lenka Kožuchová: Máme se dobře, jen se musíme naučit radovat z maličkostí

Každý den osloví přesně jednoho člověka a požádá ho, aby se pro ni usmál do objektivu. Fotografka a studentka Lenka Kožuchová. Autorka fotografií v článku: Veronika Kovářová

Na začátku roku začala u sebe pořád nosit fotoaparát, aby zachytávala krásu, která se skrývá v lidském úsměvu. Každý den vyfotí Lenka Kožuchová jednoho usmívajícího se člověka a fotografie zveřejňuje na internetu. Na Facebooku si od začátku roku její stránka získala stovky fanoušků. Jejím cílem je poukázat na to, že na život a svět kolem se lze dívat i z té lepší stránky. A stačí k tomu málo – obyčejný úsměv.

(3 minuty čtení)

Jak tě napadlo, že budeš každý den fotit usmívající se lidi?

Předcházel tomu můj dřívější projekt. Měla jsem předsevzetí, že budu po dobu jednoho roku každý den fotit něco ze života kolem mne. Na Silvestra jsem přemýšlela, čím dalším bych mohla pokračovat. Přemýšlela jsem nad tím, že se lidé obecně málo smějí. Pak už jsem začala jednoduchou ideu rychle rozvíjet – fotky jsem chtěla mít na šířku, černobílé, a projektu jsem dala jméno Každý den s úsměvem. Ještě na konci roku jsem si koupila doménu a s focením úsměvů začala od prvního ledna.

Opravdu se ti daří od té doby vyfotit přesně jednoho člověka každý den?

Ano, daří se mi fotit opravdu každý den a nedělám si fotografie do zásoby.

IMG_8941Neomezuje tě nosit u sebe denně fotoaparát?

Není to úplně jednoduché. Často bych si ráda vyšla ven jen tak nalehko, ale Amálka, jak se mojezrcadlovka jmenuje, se nikam nevejde. Pak se k ní nechovám tak pěkně, jak by si zasloužila. Nenosím ji totiž každý den v brašně, ale v batohu i v plátěné tašce. Původně jsem myslela, že by projekt fungoval na Instagramu, ale přeci jen mi přijde důvěryhodnější, když člověk fotí zrcadlovkou, než když k někomu přijde s mobilem v ruce.

Podle čeho si vybíráš lidi, které vyfotíš?

Někdy si člověka vytipuju předem, jindy je to náhodné. Potřebuju fotku, a tak někoho jednoduše oslovím. Snáze se oslovují lidé, kteří jsou někde sami.

Jaké bývají reakce lidí na otázku: „Můžu si vás vyfotit“?

Dělám si statistiku a došla jsem k tomu, že většina lidí řekne na poprvé ano a vyfotit se nechá. Samozřejmě občas se stane, že někdo odmítne. Většinou starší lidé, protože mají trochu nedůvěru k Facebooku, kam fotky dávám. Z toho důvodu je oslovuju méně.

Tvoje usměvavé fotky rozhodně šíří kousek radosti mezi lidmi. Co ale focení dává tobě samotné?

Některá setkání mě obohatí víc, některá míň. Díky focení vznikají nová přátelství, baví mě, že nedělám nic komerčního, ale něco, co je spíše takové milé. Mám třeba radost, když zjistím, že lidé používají snímky ode mě jako profilové fotky na Facebook, LinkedIn nebo třeba Couchsurfing. A nebýt projektu, tak bych asi ani tolik nefotila.

Inspiruješ se někde v zahraničí?

Ano, byla jsem dvakrát po sobě o prázdninách v Německu a přístup lidí tam mi přišel úplně jiný. Neříkám, že je každý Němec bez výjimky milý, ale lidé se tam na vás většinou usmějí a popovídají si s vámi. Nechtěla jsem být typická Češka, která si na vše kolem stěžuje, a rozhodla jsem se pro to něco udělat.

IMG_8938Čím to podle tebe je, že se Češi málo smějí?

Nevím. Možná tím, že se málo radujeme z maličkostí. Nepřijde mi, že bychom se měli hůř než lidé jinde.

Štěstí je i otázkou myšlení. Co pozitivní myšlení znamená pro tebe?

Lidé se snaží dívat na tu lepší stránku všeho, nebo alespoň většiny věcí. To že si člověk pořád nestěžuje a je spokojený. Někdy jsem také naštvaná a nejde to permanentně. Vím, že nálada ovlivní celý můj den a i ostatní okolo mě. Lidé jsou jako zrcadlo, když se na ně mračíš, mračí se taky, stejně tak, když se na ně usměješ.

Co tě dokáže spolehlivě rozesmát?

Když má člověk kamarády, se kterými si rozumí, rozesměje ho všechno.

Co plánuješ do budoucna, až projekt v prosinci skončí?

Ještě to nemám úplně vymyšlené, ale asi bych chtěla zkusit zase něco jiného. Mám pocit, že kdybych pokračovala dál s úsměvy, lidé už by měli tendence srovnávat. Budu se to tedy snažit nějak obměnit.

Medailonek:

Lenka Kožuchová se narodila v Přerově, kde vystudovala gymnázium. Nyní studuje lektorství francouzštiny na Masarykově univerzitě v Brně. Fotografování se věnuje od svých patnácti let. Je autorkou projektu Každý den s úsměvem

Knížka, která tě nejvíce ovlivnila?
„Nejsem žádný velký čtenář, ale líbil se mi Malý princ.“

Co tě spolehlivě dokáže nakopnout?
„Když mám před sebou nějaký problém, řeknu si, že to přece nevzdám. Také se někdy zkusím ohlédnout zpátky a vidím, že jsem zvládla mnohem horší věci, a že tedy danou věc zvládnu taky.“

 

 

Autor článku

Veronika Kovářová